Jak jsem pekla makronky

Byl pátek, víkend přede mnou a najednou z minuty na minutu přišel ten moment, kdy jsem se rozhodla poprvé vyzkoušet makronky. Četla jsem už desítky receptů a taky jsem byla smířená s tím, že první pokus v zásadě bývá propadák. Nicméně navštívit Paříž (http://www.foodlover.cz/2013/09/10-tipu-co-ochutnat-v-parizi.html) a nezkusit si je potom doma vyrobit, to bych nebyla já. Začala jsem teoreticky, studium receptů, videa na youtube, nákup. Připadala jsem si jako nejlepší makronkový teoretik a pustila se do toho. 

Nakonec jsem si vybrala recept, který používá Chez Lucie. Rozhodla jsem se pro citronové a malinové.

Na skořápky jsem potřebovala:

138 g mandlové mouky
125 g cukru moučka
105 g bílků
105 g cukru krupice
žluté a růžové potravinářské barvivo

Ztroskotala jsem už u nákupu mandlové mouky, sáhla jsem tedy po blanšírovaných mandlích s tím, že si mouku doma vyrobím sama. V robotu jsem si na jemno nasekala mandle, smíchala je s moučkovým cukrem, krátce je spolu promixovala a přesila přes sítko. Příště už si určitě seženu hotovou mouku, nechci totiž tohle absolvovat pokaždé znovu. Oddělila jsem bílky od žloutků a nechala je dojít pokojové teploty. Do robotu jsem nalila bílky a nasypala cukr krupici, nejdříve jsem vše balonovou metlou šlehala pár minut na nejmenší otáčky, než se cukr rozpustil, potom jsem přidala otáčky a pár minut šlehala, až bílky byly lesklé, bílé, ale stále ještě tekuté. Potom jsem otáčky nastavila na maximum a šlehala ještě asi dalších 8 minut než bílky byly úplně tuhé, připomínaly konzistenčně pěnu na holení. Těsně před koncem jsem přisypala žluté/růžové potravinářské barvivo. 

Do směsi jsem opatrně vysypala mouku s cukrem a stěrkou jsem vše míchala a obracela. Tohle je údajně nejdůležitější moment, když mícháte málo, makronky popraskají, když moc, máte je ploché a nenabudou. Optimální mi přišlo asi 50 míchnutí, ideální konzistence prý je tekutá a když se vyndá stěrka, udělá se špička, která pozvolna zase klesá dolů.  

Nutno podotknout, že s cukrářským sáčkem jsem naprosto levá, pořídila jsem si proto něco, co vypadá jako obří injekční stříkačka, má to hladkou koncovku a pracuje se mi s tím o mnoho lépe. Naplnila jsem svou stříkačku makronkovým těstem a na plech vyložený pečící papírem jsem stříkala ze shora z pravého úhlu kolečka o průměru cca. 3 cm. Pod papír jsem vsunula papírovou šablonu na makronky, seženete ji všude na internetu, když zadáte "macaron template". S každým plechem jsem uhodila asi 4 x o stůl a makronky nechala asi 30 minut zaschnout. Potom jsem pekla jeden plech po druhém na 160°C asi 15 minut. Tohle bude hodně individuální údaj, každá trouba peče jinak. 

Pečící papír jsem hned sundala z plechu a trochu zchladlé makronky od papíru odloupla.

Náplň jsem na začátek nechtěla překombinovat, na citronové makronky jsem tedy utřela jen trochu másla s cukrem, citronvou šťávou a kůrou. Na jahodové smíchala mascarpone s domácím malinovým džemem a trochu osladila

Na poprvé jsem byla spokojená, jasně, některé popraskaly, některé byly úplně šišaté, ale zato objevil se na nich pověstný rantl a byly úplně první a hlavně moje! Vysledovala jsem, že na plechu praskají pořád ve stejném místě, to přisuzuji mojí hrozné troubě.

Nejvíc ze všech dostupných materiálů mi asi pomohlo jakési "makronkové sedmero", třeba pomůže i vám.

1. Mandlovou mouku a cukr moučka je vždycky třeba přesít.

2. Bílky musí být před šleháním vždy pokojové teploty, někdo dokonce radí, že by se od žloutků měly oddělit až 4 dny předem a nechat je v lednici.

3. Nikdy nepoužívat barvivo, které je tekuté, nejlépe gelové, případně v prášku.

4. Konečná konzistence směsi - o té píšu v článku.

5. Uhodit s plechem alespoň 3x, aby unikl vzduch zevnitř.

6. Nechat makronky zaschnout alespoň 30 minut na vzduchu.

7. Péct každý plech zvlášť, nikoli víc najednou, a potom prohodit. 

Pokud někdo doma makronky pečete, máte rady, tipy, budu ráda, když mi je necháte v komentáři pod článkem. Díky!

10 tipů, co ochutnat v Paříži

Výlet do Paříže jsme měli naplánovaný už dlouho, po velké cestě do Thajska a New Yorku jsme se rozhodli zůstat tentokrát více při zemi a na konci léta vyjet blíže domovu. Francie obecně je moje oblíbená destinace, ještě jako dítko školou povinné jsme rok co rok s rodiči vyráželi na týden do Alp lyžovat. Byl to vždycky takový světlý moment, když po Vánocích víte, že zima bude ještě ukrutně dlouhá. Oni si mimo lyžování užívali skvělého francouzské víno a sýrů a mně, když jsem poctivě lyžovala (vlastně i když jsem odmlouvala), za odměnu kupovali čerstvé croissanty a občas i předraženou palačinku na sjezdovce. Na sjezdovce všechno chutná totiž mnohem lépe. 

Cestu do Paříže jsme strategicky naplánovali na polovinu září, protože "to bude ještě hezky a bude tam mnohem míň turistů". Tak to byl omyl, z pěti dnů dva propršely a turistů bylo všude na můj vkus moc. Nicméně já jsem si řekla, že si to nenechám ničím zkazit. Paříž mě okouzlila jako málokteré město na světě. Je to ráj gurmánů, na každém rohu najdete stylovou malou kavárnu, která je plná místních, kteří se rozhodli v rychlosti dát si jedno silné espresso s kostkou cukru, zakousnout croissant a mezitím přečíst noviny či pár stran knížky. Bála jsem se, že od Paříže čekám moc a budu zklamaná, to byl taky omyl. Paříž je tak poetická, jak se o ní říká, a jak jsem si jí představovala, má prostě atmosféru a hlavně styl. Je plná trhů, stánků se zeleninou, malých pekárniček, které produkují prvotřídní čerstvé bagety a sladké pečivo. 

Strávili jsme v Paříži pět dní, nemůžu vám tedy doporučit konkrétní podniky, existuje ale deset věcí, které by žádný gurmán podle mě v Paříži a obecně ve Francii neměl zmeškat.

1. Víno

Francie je jedním z největších producentů vína na světě. Nevím, jaká je statistika pro minulý rok, v roce 2011 Francii na první příčce o fous porazila Itálie. Průměrně se ve Francii vypije okolo 55 litrů vína na hlavu ročně. Buďte tedy jako Francouzi a dopřávejte si ve Francii prvotřídní víno. Dvě deci k obědu vás příjemně naladí a podpoří chuť jídla. Cenová hladina je na vás, ale i levnější vína pořídíte v perfektní kvalitě. Nejsem someliér a má znalost vína není ideální, pokud bych si ale měla vybrat já, za mě by to byla lahev dobrého Cabernetu Sauvignon z Bordeaux nebo láhev sektu či šampaňského.

2. Sýr

Notorický známý citát Ch. de Gaulla "Jak chcete vládnout zemi, kde se vyrábí 246 druhů sýra?" mluví za vše. Mám ráda dobrý sýr ve všech podobách. V Paříži natrefíte na mnoho malých sýráren, kde můžete ochutnat a koupit dobrý sýr, který vám odkrojí z obrovského bochníku. Levnější variantu naleznete samozřejmě i v supermarketu. Mám ráda i sýrové pokrmy, Gruyère najdete v Croque-monsieur, reblochon v Tartiflette, ementál, comté a beaufort v sýrovém fondue, raclette se zase hezky páruje s bramborami a masem. Vždycky jsme si koupili dobrý camembert, cantal nebo jiný druh, o kterém jsem třeba nikdy neslyšela, přikusovali bagetu a upíjeli víno. Nejlepší piknik, který si můžete přát.

3. Makronky

Makronky jsou francouzská klasika. Jeden kousek v dobrém obchodě vyjde od 1,5 do 2 EUR za malou makronku. Věřte, že po pár kouskách získáte závislost. Mezi nejluxusnější výrobce patří Pierre Hermé a Ladurée. Jejich prodejny vypadají jako klenotnictví, makronky mají vystavené jako šperky. Celá koupě, výběr a následná konzumace je prostě zážitkem. Kombinace jsou perfektně vyladěné, barvy vás lákají a cukrátka se rozplývají na jazyku. Pokud chcete vsadit na jistotu, zajděte k Pierrovi nebo do Ladurée, všechny makronky, které jsem ale v Paříži ochutnala byly skvělé, většina malých rodinné cukráren, ať už na turistickém Montmartru nebo v méně známých čtvrtích prostě produkuje kvalitu.

Na fotce cukrárna Angelina (226 Rue de Rivoli 75001 Paris) mimo to, že mají skvělé makronky, u nich údajně seženete nejlepší horkou čokoládu v Paříži. Já jsem odolala, 8 EUR na mě zkrátka bylo moc za jeden šálek.

Makronky z dílny Pierre Herme.

4. Oběd

Oběd byl typicky pro Francouze stejně důležitý jako večeře. Ve velkých hektických městech jako je právě Paříž začal pronikat nový trend - k obědu se jí menší jídlo jako je třeba sandwich (ve franouzské podobě znamená obložená bageta). Typický oběd se ale skládá z předkrmu, hlavního jídla, na závěr malá černá káva, nemělo by chybět víno a voda. V této podobě servíruje oběd velká většina místních resturací a bister, která menu nazývá "formule", tzn. za zvýhodněnou cenu získáte celé menu. Nám bylo doporučeno bistro kousek od hlavní budovy Sorbony a byl to opravdu skvělý tip. Za 14 EUR na osobu jsme dostali perfektní oběd. Polévka byla jemná rajčatová s kousky čerstvé okurky, hlavní jídlo - šťavnaté kuřecí prso, cuketa na julienne a omáčka. K menu jsme dostali deci vína a kávu na závěr. Obsluha byla perfektní, bistro v době oběda praskalo ve švech a já byla ve svém živlu. Mohu jen doporučit - bistro Le pre verre, 8 Rue Thénard 75005 Paris.

5. Posezení v kavárně s malou černou kávou

Žádného Francouze jsem neviděla pít jinou kávu než malou černou - espresso, bez mléka, s kostkou cukru. Buď si do kavárny zajděte na snídani - petit déjeuner, většina kaváren k snídani podává kávu, croissant a džus nebo si na kávu prostě zajděte jen tak odpoledne. Káva tohoto typu se na mnoha místech podává za 1 EURO, vaše návštěva kavárny tedy vůbec nemusí vyjít draho. Pro mě osobně je posezení v hezké kavárně, kterých je v Paříži opravdu mnoho, a sledování kolemjdoucích opravdu krásným zážitkem. 

Na fotce kavárna U Dvou mlýnů (Les Deux Moulins, 15 Rue Lepic), kde pracovala Amelie z filmu Amelie z Montmartru. Kavárna má ducha a kupodivu se z ní nestal skanzen plný turistů.

6. Croissanty (sladké pečivo)

Croissanty, pain de chocolat, tartaletky, ... chtěla jsem zkrátka ochutnat všechno. Kupte si croissant do ruky v malé pekárně, kterou cestou potkáte, a bude to nejlepší croissant plný másla, který jste kdy měli, to vám zaručuju.

7.  Crêpes, galettes

 Crêpes - palačinky na sladko, galettes - palačinky se slanou náplní. Dělají se přímo na ulici nebo můžete posedět v Crêperie ("palačinkárně"). Určitě je ochutnejte, bývají cenově přijatelné a zaženou hlad v kteroukoli denní dobu.

8. Trhy

Na hezký trh narazíte o víkendu i ve všední den poměrně často. Čerstvé ryby, pečivo, zelenina, ... Vždycky mě mrzí, že Praze přesně tohle chybí. Paříž má i mnoho tržnic, my se byli podívat v Marché d'Aligre, malá památkově chráněná budova měla atmosféru. Víkendový trh se zeleninou a jídlem hned vedle Marché aux puces de Saint-Ouen byl velkým zážitkem. Připravte se na spoustu lidí, hlučné prodavače všech barev a národností. Zážitek k nezapomenutí.

9. Grande Epicerie

Největší lahůdkárna Paříže v přízemí obchodního domu Au Bon Marché. Můžete tu koupit kvalitní sýry, maso, čerstvé ryby, humry, čaj, čokoládu, čerstvé pečivo, prostě vše, na co si vzpomenete. Oddělení Crème fraîche pro představu čítá jeden celý regál. Opravdový ráj každého foodlovera, my jsme si koupili jen bagetu a sýr, jinak opravdová známka luxusu, zde nakupuje pařížská smetánka. Určitě stojí za to vidět.

10. Bagety

Křupavé a moc dobré. Často potkáte Pařížanku, jak pod rukou nese celý "otep" a uždibuje za chůze. My jich snědli snad kila, když bylo lepší počasí udělali jsme si se sýry, vínem a čokoládou piknik. Vám doporučuji to samé, je to krásný moment. Níže fotka právě z pikniku v malém parčíku přímo pod Sacré-Cœur.

Všechny fotky vyfoceny iPhonem.

Triple chocolate mousse cake

Můj milý měl narozeniny a narozeniny se samozřejmě neobejdou bez dortu. Navíc jsem zjistila, že jsem v samém spěchu prošvihla první narozeniny blogu na začátku srpna. Cítila jsem se zahanbeně a mrzelo mě to. Chtělo to něco ohromujícího na počest obou narozenin. Vyhrál trojitý čokoládový dort (triple chocolate mousse cake) a vyhrál zaslouženě. Nutno říct, že nejsem příliš zdatná cukrářka, tenhle čokoládový zázrak se ale opravdu povedl. Vyznavači zdravého životního stylu a hubnoucí dále nečtou, tohle je totiž čokoládová bomba.

Na dort o průměru 22 cm:

Na korpus:

85 g hladké mouky
40 g dobrého kakaa
1/2 lžičky jedlé soudy
3/4 lžičky prášku do pečiva
80 g moučkového cukru
lžička granulované kávy
1 vejce
60 ml mléka
60 ml vody
3 lžíce oleje
vanilková esence nebo půlka vyškrabaného vanilkového lusku

Na tmavou čokoládovou pěnu:

200 g čokolády s vysokým podílem kakaa
350 ml smetany ke šlehání
pár kapek citronu
půl lžičky želatiny/agar
lžíce vody

Na bílou čokoládovou pěnu:

200 g bílé čokolády
350 ml smetany ke šlehání
pár kapek citronu
1 a půl lžičky želatiny/agar
lžíce a půl vody

Na čokoládové hoblinky:

tabulka čokolády

Postup:

1. Připravte korpus

Začala jsem den předem čokoládovým korpusem. V originále se i do korpusu dává čokoláda, mně ale 400 g připadalo až až, a tak jsem vybrala snadnou kakaovou verzi. Nemám ráda péct korpus v dortové formě, vždycky se mi veprostřed hrozně nafoukne a po stranách je mnohem nižší, rozhodla jsem se upéct korpus na plechu, a potom vyříznout kruh.

Troubu jsem předehřála na 180°C, malý plech jsem vyložila pečícím papírem. Hladkou mouku, moučkový cukr a holandské kakao jsem prosila přes jemné sítko do mísy. Přidala jsem jedlou sodu, prášek do pečiva, špetku soli a lžičku granulované kávy. V druhé míse vedle jsem si metličkou prošlehala vejce, vodu a olej. Tekutou složku jsem metličkou vmíchala do sypké směsi a vytvořila ze všeho těsto hladké konzistence.

Těsto jsem rovnoměrně navrstvila na kus plechu (ne na celý plech!), potřebný rozměr jsem si na papír lehce načrtla tužkou, moje dortová forma má průměr 22 cm, těsto jsem tedy na plech nanesla do čtverce velkého cca. 23 x 23 cm. 

Korpus jsem pekla asi 20 minut, krásně rovnoměrně se nafoukl a udržel perfektně tvar. Korpus jsem nechala vychladnout, a potom nožem s pilkou vyřízla kruh o průměru dortové formy (22 cm) a korpus vložila do dortové formy, odřezky jsem hned snědla s kakaem. Byla jsem spokojená, korpus chutnal skvěle!

2. Připravte čokoládové plátky

Tabulku čokolády jsem si nechala ve vodné lázni rozpustit. Čokoládu jsem rozetřela na pečící papír do obdélníku o velikosti cca. 30 x 20 cm. Čokoládu jsem přikryla druhým pečícím papírem, prsty jsem vše uhladila, srolovala do trubičky a nechala ztuhnout asi 5 hodin. Potom jsem trubičku rozbalila, čokoláda krásně popraskala a udělala dlouhé a nepravidelné čokoládové plátky.

3. Připravte tmavou čokoládovou pěnu

Měla jsem jakousi panickou hrůzu, že pěna mi neztuhne, rozhodla jsem se tedy i do tmavé pěny přidat půl lžičky želatiny, do bílé musí přijít tak jako tak, tak jsem nic nechtěla nechat náhodě. Půl lžičky želatiny jsem si nechala namočit v lžíci vody, v kastrůlku jsem nechala začít vařit 120 ml smetany ke šlehání, zalila jí želatinu a přidala nalámané kousky čokolády s vyšším obsahem kakaa. V kastrůlku na mírném plameni jsem směs míchala, dokud čokoláda nebyla rozpuštěná. Až se ze všeho stala hustá horká čokoládová kaše, odstavila jsem kastrůlek z plotny a nechala perfektně zchladnout.

Zbylou smetanu (230 ml) jsem si vyšlehala. Párkrát se mi už stalo, že se mi nepodařilo smetanu vyšlehat úplně do tuha. Tentokrát jsem se tedy na to připravila, zjistila jsem, že základem pro tuhou šlehačku je perfektně vychlazená smetana a nástroje, kterými se šlehačky dotýkáme. Smetanu jsem si tedy nechala v lednici perfektně vychladit 12 hodin, metličky elektrického šlehače jsem nechala chvíli před šleháním v mrazáku. Smetanu jsem šlehala v kulaté chladné míse nejdříve minutu na nejnižší výkon, potom minutu na střední a nakonec na nejvyšší otáčky, dokud jsem nedosáhla požadované tuhé konzistence. Těsně před koncem šlehání jsem ještě přidala pár kapek citronové šťávy, která ještě více ztuží šlehačku. 

Šehačku jsem smíchala s naprosto vychladlou čokoládovou směsí, stěrkou jsem první čokoládovou pěnu navrstvila na korpus. Dala jsem chladit do lednice asi na 2 hodiny.

Nikdy se vám nepovede vyříznout korpus přesně na velikost formy a i kdybyste korpus pekli rovnou ve formě, po upečení se Vám stejně smrskne. Z toho důvodu je dobré mezi stěnu formy a pěnu vložit ještě jakousi papírovou ohrádku, která bude přesně kopírovat korpus a zajistí, že čokoládovou pěna vám nesteče do mezery mezi korpusem a stěnou formy. Ohrádkou jsem si vyrobila z obyčejné tvrdé papírové čtvrtky a lepenky. 

4. Připravte bílou čokoládovou pěnu

Bílá čokoláda špatně tuhne, z toho důvodu se do bílé čokoládové pěny musí přidat želatina. Obecně mám k želatině odpor, chtěla jsem si tedy sehnat agar (výrobek z mořské řasy, který má perfektní gelující schopnost a želatinu nahradí), to se mi ale na poslední chvíli nepodařilo.

Na bílou pěnu jsem použila 1,5 lžičky želatiny, tu jsem namočila v 1,5 lžíci vody, nechala ji v kastrůlku podle návodu krátce přejít varem. Jinak jsem postupovala jako s tmavou pěnou. Uvařila 120 ml smetany, tou jsem zalila želatinu, nalámala kousky čokolády, v kastrůlku nechala rozpustit čokoládu se smetanovo - želatinovou tekutinou. Nechala vychladnout. Vyšlehala šlehačku, smíchala s čokoládou a navrstvila na tmavou pěnu.

Dort jsem nechala chladit v lednici celou noc.

5. Nazdobte a snězte

Druhý den jsem dort vyndala z lednice, odepnula boky dortové formy, sundala papírovou ohrádku a nazdobila čokoládovými plátky, darovala k narozeninám.

Můj tip:

Pokud máte odpor k želatině nebo jste vegetarián, sežeňte si agar. Agar je výrobek z mořské řasy, který má stejné účinky jako želatina, koupit ho můžete ve vybraných prodejnách zdravé výživy.

Pár postřehů z Foodparade

Foodparade - festival dobrého jídla a pití, mladičký konkurent Prague Food Festivalu, umístěný do prostorů zahrad Trojského zámečku, které jsou pro akci tohoto typu jako stvořené. Ač tohle byl v pořadí třetí ročník, letos jsem prožila svou Foodparade premiéru. O tom, jaké dojmy jsem z festivalu měla, jsem se rozhodla napsat pár řádků...

Můj přístup k letošnímu květnovému Prague Food Festivalu byl poměrně hektický, měla jsem pocit, že musím všechno ochutnat, stihnout, udělat perfektní fotky, napsat si poznámky, od všech přátel získat jejich tipy a hodnocení. K Foodparade jsem se rozhodla přistoupit úplně jinak, nepřejíst se, dorazit až druhý den odpoledne a opravdu v klidu si vše užít, což se povedlo. Vstupenky jsem dostala darem, v ceně vstupenky bylo 20 chefů, které odpovídají 200 korunám. Ceny jídel byly opravdu rozmanité, malý hamburger jste pořídili za 9 chefů, degustační menu u Velvysanectví Velké Británie bylo za 13 chefů, průměrné hlavní jídlo se pohybovalo mezi 8 až 12 chefy, ale třeba restaurace La Truffe podávala své lanýžové degustační menu za 60 chefů (600 Kč).

Musím říct, že celková organizace byla z mého pohledu skvělá. Zdálo se, že pořadatelé jakoby se poučili z chyb konkurenčního Prague Food Festivalu, míst k sezení bylo opravdu dostatek, obecně to, že u každého jídla jste si mohli v klidu sednout, bylo oproti malým party stolečkům určených ke stání, tak jak je znám z Prague Food Festivalu, velkým plusem. Na všech trávnících se mohlo piknikovat a návštěvníci na to byli perfektně připraveni, trávníky byly plné skupinek s dekami a lehátky. Festival chvílemi opravdu vypadal jako jeden velký piknik, čemuž přispělo hlavně krásné počasí. Obecně prostory byly krásně vzdušné, nikde velké fronty, tlačenice nebo boje o stolky, chápu, že pořadatelé by byli mnohem spokojenější, kdyby bylo "narváno", ale počet návštěvníků byl pro mě tak akorát komfortní. Pro mě milým překvapením byly kovové příbory, které půjčovaly k jídlu všechny restaurace, žádný vratký a neekologický plast. Rodiče s dětmi museli být moc spokojeni, dětských koutků bylo hned několik a vypadaly, že jsou na děti opravdu připravené množstvím aktivit. Nikdy mi tyhle možnosti, jak zabavit děti subjektivně nepřišly důležité. Až potom, co se mojí sestře narodila malá ratolest, jsem si uvědomila, jak je pro celkovou uvolněnost a pohodu festivalu důležité dát rodičům možnost bavit se chvíli v klidu bez dětí a děti naopak nechat zabavit na chviličku někým jiným.

Moc hezkým doplňkem festivalu byl malý farmářský trh, kde jste si mohli nakoupit čerstvé pečivo, kávu, dobré víno, cider nebo třeba paštiky. Trh se k akci tohoto typu prostě skvěle hodí a zdálo se, že to samé si mysleli i ostatní návštěvníci. 

Co se týče samotného jídla, mým předsevzetím bylo nepřejíst se, ochutnala jsem tedy v celku pár porcí a objektivně tedy nemůžu hodnotit obecnou úroveň jídla na festivalu. Ochutnala jsem Brooklynský burger s hovězím masem, uzeným, sladkokyselým zelím a cheddarovou omáčkou z Burger baru, stál 8 chefů, vidět je na první fotce. Bohužel vypadal lépe, než chutnal, maso bylo nevychucené, bulka tvrdší, skoro bez chuti. Naproti tomu burger z přeštíka v domácí cibulové housce, který připravilo Krystal Mozaika Bistro, byl prvotřídní. 

Degustační menu z kuchně Britského velvyslanectví bylo za příjemných 13 chefů. Skládalo se ze tří chodů:

• Marinovaný skotský losos v ginu Hendrick’s, purée ze zeleného hrášku a máty, prach z olivového oleje s jalovcem
• Dušené hovězí na černém pivu po anglicku, pečené brambůrky
• Koláč z datlí & zmrzlina z černého piva London Porter

Hovězí bylo na můj vkus trochu málo ochucené, všechno ale vyvážila skvělá zmrzlina s koláčem na fotce níže.

Rib eye steak s grilovanou letní zeleninou z Food trucku je stará klasika, která mě v jejich podání nezklamala, maso bylo hezky šťavnaté, zelenina moc dobrá.

Pokud bych měla vyslovit celkový dojem z Foodparade festivalu, není plný nejluxusnějších restauraci, v tomhle ohledu výběr restaurací za Prague Food Festivalem trochu zaostává, na druhou stranu je příjemně rozmanitý (od soutěže amatérských kuchařů po doplňkový farmářský trh, zapojení dětí nebo cooking show), doprovodný program je bohatý, atmosféra je uvolněná a obecně já jsem ho vnímala jako moc uživatelsky přívětivý. Paradoxně v mé mysli si Foodparade a Prague Food Festival nekonkurují, jsou to pro mě dvě rozdílné události s trochu jinou cílovou skupinou.