Byla jsem letos rozhodnutá, že na Prague Food nedorazím. Přece jen mám příští týden státnici, nakonec mi to samozřejmě nedalo, sehnala jsem vstupenky a rozhodla se, že se za to všechno učení odměním a hlavně přijdu chvíli na jiné myšlenky. Vyhradili jsme si asi dvě hodiny s tím, že to letos vezmeme rychleji. Bylo to akorát, festival jsme si užili v pohádkovém počasí a do tramvaje dobíhali v pravém letním slejváku. Hned na začátek bych chtěla poprosit, abyste celý článek brali jako moje osobní postřehy a tipy. Rozhodně si nadjedete svoje favority, uděláte si vlastní názor, v něčem se mnou budete souhlasit a v něčem třeba zase ne. Pokud se na Prague food festival teprve chystáte, já vám přeji, ať si ho hezky vychutnáte.
Kapří hranolky podle tradiční receptury, šťouchaný máslový brambor, restaurace Šupina a šupinka
Co mi chutnalo a co ne?
V seznamu jsem si zaškrtala všechno, co jsme chtěli vyzkoušet. Začali jsme ve známé restauraci U Štěpána, která se proslavila především díky pořadu Ano šéfe! Slyšela jsem od pár známých, že se vydali na Šumavu a byli zvědaví, jestli restaurace s vlastním chovem skotu bude tak skvělá, jak ji vychválil Zdeněk Pohlreich. Někdo byl zklamán, někdo byl nadšen, a já jsem si si chtěla udělat svůj názor, tak mě moc potěšilo, že se objeví právě v Praze. Menu bylo ve velmi domáckém stylu, já ho mám ale poslední dobou čím dál tím radši. Domácí játrová paštika, líčka na červeném víně s celerovým pyré, koláček s drobenkou a třetinka černého piva, to vše za 10 grandů. Na nic si nehrají a na talíři dostanete líčka, která se krásně rozpadají, celerové pyré skvěle jemné a dochucené, paštiku si mažete na čerstvý chleba spolu s domácí meruňkovou marmeládou a nakonec to zajíte koláčkem, který nejspíš peče stejně vaše babička. U mě Štěpán rozhodně prošel, jen tak dál prosím!
Cena za menu: 10 grandů
Dušená hovězí líčka na červeném víně s celerovým pyré a restovaná kořenová zelenina, restaurace U Štěpána
Následovaly klasické třeboňské kapří hranolky ze známé restaurace Šupina a Šupinka. Pocházím z jižních Čech, krajiny rybníků, bohužel kapra ale ve většině případů nesním, mám k rybám obecně odpor z dětství a snažím se s ním krůček po krůčku bojovat. Odhodlala jsem se tedy ochutnat jednu hranolku, a potom už si jen brala druhou, třetí, čtvrtou, ... Tradiční třeboňská specialita, kterou taky můžu jen doporučit.
Cena za porci: 4 grandy
Z dalších potom můžu doporučit stánek Naše maso. Shodou okolností jsme někdy v minulém týdnu šli okolo jejich prodejny v Dlouhé a zastavili se na domácí hamburger. Sám guru všech českých řezníků František Kšána ml. s námi pohovořil stejně tak jako skoro se všemi ostatními zákazníky, co do řeznictví dorazili. Bez ohledu na to, jestli si koupíte dva párky a nebo maso za tisícovku, si vás tu váží úplně stejně. Pražská šunka v housce, grilovaná salsiccia, steak ze 42 dní stařeného roštěnce nebo prostě jen buřt za jeden grand, který vám opečou před vámi přímo na ohni. Určitě tam zajděte.
Potom přišel bizoní steak z Nebrasky U Emy Destinové a bramborovým pyré s rozmarýnem. Bylo to naše nejdražší jídlo, stálo 8 grandů. Já osobně jsem po něm nijak netoužila, ale M. ho chtěl ochutnat s tím, že bizona si jen tak někde nedá. Bohužel zklamání bylo velké. To že je to maso tužší bych samozřejmě pochopila, bizona jsem nikdy nejedla a věřím, že to tak prostě je, bohužel bylo ale propečené prakticky skrz na skrz, takže ho šlo jen stěží ukrojit. Vedle nás seděl pár, který mě naprosto stejný postřeh a měl steak snad ještě o chlup propečenější než my. Kaše naprosto nedosolená, po rozmarýnu ani stopa. Škoda!
Sushi set, Aureole
Chuť jsme si šli spravit do Aureole, kde jsem měla zálusk hlavně na dezert. Utratili jsme tam nakonec našich posledních 10 grandů a dali si celé menu. Sushi není moje nejoblíbenější, ale M. si pochutnal. Hlavní jídlo - kachní stehno á la pekingská kachna, moc dobré a lehké. A teď to přijde, dezert! Skvěle sladěná kombinace karotkovo - zázvorového dortíku, krém z pečené bílé čokolády a sorbet z pomeranče a bazalky. Všechno spolu na vidličce krásně hrálo a u mě zřejmě tenhle dortík vyhrál mezi všemi jídly.
Karotkovo - zázvorový dortík, krém z pečené bílé čokolády, sorbet z pomerančů a bazalky, Kachní stehno á la pekingská kachna, hoisin omáčka, okurka a cibulka v šafránové placičce, restaurace Aureole
Na konec k organizaci festivalu. Pamatuji si doby, kdy jste menu v přepočtu za 300 korun jedli ve stoje, protože na vás nezbyl stoleček. Tenhle rok jsme narazili na mnoho stanů, které myslím poskytnou i ochranu před deštěm. Nevím, jestli Hradní stráž prostě už vzdala boj s "rebely", co posedávají na trávnících nebo je to letos jejich oficiální stanovisko, všude si ale můžete v klidu posedět. Milým překvapením jsou i kovové příbory, které dostanete u každého stánku. My jsme byli zvyklí nosit si vždycky svoje, protože s těmi plastovými se těžko dalo něco ukrojit, letos jsme je ale ani nepotřebovali. Mám pocit, že pořadatelé se prostě poučili z chyb, které jim jsou návštěvníky vyčítány a ač má jistě festival své nedostatky, já se na něj každý rok ráda vracím.
