Na podzim jsem podnikli cestu po Skotsku, jejich kuchyně neni nejlehčí na světě, ale je mi nějakým zvláštním způsobem sympatická. Pamatuju si na čerstvé lososy vytažené přímo z moře a taky tahle skotská vejce. Musím říct, že mi vlastně docela přirostly k srdci, volím raději tu pečenou variantu místo smažené a hlavně si dávám pozor na kvalitu vajec. Zvlášť u nich je totiž moc důležitá!
4 vejce
200 g vepřového masa
200 g hovězího masa
1 vejce na obalení
strouhanka na obalení
sůl, pepřpažitka
Postup:
1. Vejce nejdříve předvaříme. Nejlepší je vařit je 5 minut, kdy žloutek i bílek jsou ještě neuvařené, protože se vejce ještě budou dále tepelně upravovat. Vejce necháme zchladnout a poté je velmi opatrně oloupeme.
2. V míse si smícháme mleté maso, sůl, pepř a nasekanou pažitku.
3. Maso rozdělíme na 4 porce, na potravinou fólii naneseme maso, ze kterého vytvarujeme placku. Opatrně do něj zabalíme vejce.
4. Kouli obalíme ve vajíčku, a poté ve strouhance. Na konec jsou dvě možnosti, jak vejce připravit. První je vece smažit ve vysoké vrstvě oleje. Chuťově jsou lepší, ale dost nasáklá olejem. Druhá varianta je péct vejce v troubě na 180 °C zakápnutá olejem do zezlátnutí.
Před časem jste si mohli všimnout pozvánky na setkání s foodloverem. Bylo to porpvé, co jsem se rozhodla uspořádat společný večer, na kterém by se sešli lidé, co spojuje láska k jídlu a můj blog. Nebudu zastírat, měla jsem obrovskou trému, organizování mi zabralo pár dní, ale to, co se dělo potom, to mnohonásobně vyvážilo. Za pomoc děkuju Electroluxu, který setkání umožnil a udělal ho celé jednodušší a příjemnější.
Hned potom, co jsem pozvánku uveřejnila, se sešlo mnoho přihlášek. Upřímně řečeno jsem vůbec nečekala tak velký zájem. Kapacita kuchařské školy Electrolux AvantGarde byla ale 30 osob, proto přednost dostalo prvních třicet, kteří se přihlásili. Potom už zbývalo jen nadesignovat pozvánky, rozeslat je poštou, spočítat množství surovin pro 30 osob, nakoupit je, udělat doma přípravy, zabalit plátěnky jako dárek pro všechny a další a další věci. Moc děkuju Jirkovi Hilgartovi, ketrý mi se vším poctivě pomohl. propočetl se mnou suroviny a po celou dobu vařil, až se z něho kouřilo. Zatímco já jsem se vždcky s někým zasekla, povídala, nehlídala čas, on kontroloval trouby a řešil všechny technické věci, abysme si všichni setkání mohli užít. Děkuju za pomoc!
Abych vás neunavovala, vezmu to ve zkratce. Obvykle to na podobných akcích je tak, že asi třetina lidí určitě nedorazí. Nakonec z 31 přihlášených se omluvili je dva, jedna slečna byla nemocná a druhá z časových důvodů nemohla dorazit. Zbytek poctivě dorazil na čas a ve skvělé náladě. Na začátek jsem měla říct pár slov, jenže já jsem najednou skoro nemohla, jak jsem byla dojatá. Třicet lidí, kteří vás chtějí poznat osobně, líbí se jim co děláte, mají rádi jídlo. Najednou mě polil závan takovýho štěstí, že jsem sotva ze sebe vyrazil pár kloudných vět. Měla jsem strach, jestli se v takovém počtu nebude někdo nudit, jestli bude pro všechny dost jídla, jestli bude pro všechny prostor, na to aby si setkání užili. A v první vteřině se ukázalo, že všechny ty obavy byly naprosto zbytečný.
Najednou se vnesla do prostoru tak krásná, upřímná a neformální atmosféra, v jakou jsem ve skrytu duše doufala. Nikdo nic neřešil, prostě jsme jen společně vařili, jeden pomáhal druhému, povídali jsme si, popíjeli víno, jedli a ochutnávali. Někteří lidé přišli na setkání sami a odcházeli s novými známými, což mě potešilo snad nejvíc. Lidé, kteří se nikdy neviděli se bavili o všem, fotili se, krájeli, smažili, neřešili problémy a jen si užívali společný čas. Na závěr se zdálo, že opravdu všichni (nebo alespoň naprostá většina) odcházela s úsměvem na rtech a s poděkováním za hezký a příjemný večer.
Vařili jsme společně krémovou bramboračku, roast beef s pečenými bramborami a na závěr jsme si ozdobili každý sněhovou pusinku. Jedna z mých největších obav bylo, jak trefím množství surovin pro 30 osob a jak jídlo dochutíme. Obvykle vařím pro dva, maximálně třeba 6 lidí. Pravda je, že minulý rok jsme zvládli přes 400 hamburgerů, tam to ale bylo jasně dané a nebylo třeba ochucovat v tak velkém množství. Nakonec to myslím dopadlo fajn, roast beef ohlídala teplotní sonda, takže byl krásně propečený na 60°C a to je samozřejmě klíč k úspěchu.
Na závěr moc děkuju všem, kteří přišli za to, jak milí a spontánní byli. Ještě jednou díky Jirkovi, za to, jak obětavě mi pomohl a Electroluxu, za to, že ve mě vložil svou důvěru a setkání umožnil. Někdy mám pocit, že jsem si toho nabrala moc a jsem ze všeho unavená. Přeci jen blog letos oslaví páté narozeniny a to už je nějaká doba. Žije se mnou můj život, takže někdy na něj nemám tolik času, kolik bych chtěla a někdy mám pocit, že ztrácím síly a inspiraci. Tohle setkání mi ale vlilo do žil úplně novou vlnu energie, kterou zase zpátky do blogu vložím. Slibuju.
A tady je video, které vzniklo a myslím, že mluví za vše.
Nemohli jste se setkání zúčastnit? Nevadí, je tady ještě jedna možnost, jak se poznat osobně.
Bylo mi líto, že ne všichni, co chtěli, se mohli setkání zúčastnit. A proto jsme vymysleli ještě jeden způsob, jak se poznat s někým z vás osobně. Pokud jste se s z nějakého důvodu neměli šanci k nám připojit, ať už proto, že na vás nezbylo místo, jste mimopražští, byli jste na dovolené nebo nemocní, rozhodli jsme se uspořádat pro vás soutěž. Napiště na email tereza@foodlover.cz co vám v kuchyni dělá problém, co se vám nedaří. Nikdy vám nevykyne těsto, nezhoustne majonéza, steak je jako podrážka nebo cokoliv jiného. Připojte Vaše jméno a příjmení a město, ze kterého jste. Já pak vyberu jednoho z vás, za kterým se s Jirkou vydáme s Electrolux foodtruckem, mohou dorazit vaši známi a kamarádi a zkusíme uvařit jídlo společně tak, aby se povedlo. Potom už jen všechno společně sníme a užijeme si den. Food truck byl vždycky můj sen, nakoupit lokální suroviny, jezdit po Evropě, zastavit se na místech, kde bych chtěla, vařit a jíst. Takže na tohle se já osobně moc těším a věřím, že se najde někdo z vás, koho potěšíme. Emaily posílejte do 28. 4. 2017.
A jsou tady Velikonoce! Mám je ráda, hlavně kvůli vajíčkům. Ta můžu jíst na všechny způsoby. Míchaná, vařená, smažená, jako pomazánku, skotská, prostě jakkoliv. A omeleta, to je moje láska. K snídani neznám nic lepšího. Na první pohled je to hrozně jednoduché jídlo, ve skutečnosti se na něm dá hodně co zkazit. Věřím, že někomu z vás se bude hodit můj postup. Těm, kteří už skvělou omeletu umí udělat, gratuluji a dnešní článek přejdou, budou se těšit třeba na recept na skotské vejce, který tu bude co nevidět.
Ingredience na jednu omeletu:
3 vejce (z prověřeného zdroje)
sůl, prpř
listový špenát
bylinky podle libosti - petrželka, pažitka, ...
čerstvý sýr (já jsem použila mladý kozí)
oříšek másla
Postup:
1. Vejce vyklepneme do misky, osolíme, přidáme čerstvě mletý pepř, posekaný špenát, bylinky a rozšleháme vidličkou nebo metličkou, až nejsou patrné bílky.
2. Do rozpálené pánve vhodíme oříšek másla a přilijeme vejce, chviličku je necháme stát a potom je štěrkou nebo dřevěnou vařečkou shrneme ke středu, zároveň je trochu mícháme, abychom je nadlehčily. Potom už je jen srovnáme, aby byly po celém povrchu pánve a necháme zatuhnout, na pánvi přehneme omeletu na třetiny a podáváme. Nakonec na talíři posypeme čerstvým sýrem, bylinkami a špenátem.
