Únor je za námi, je čas zrekapitulovat měsíc bez masa. Hned na začátek musím říct, že jsem moc příjemně překvapena. Za 28 dní nepřišla žádná vyslovená krize, kdy bych celý den myslela na steak. Ba naopak, bylo mi po celou dobu krásně, lehko. Vegetariánství mě nutilo u každého jídla myslet nad tím, co dávám do pusy a vytrhlo mě z jakési rutiny pokrmů, kterou občas zažívám. Plánovala jsem si jídlo dopředu, nakupovala spíš cíleně a myslím, že to finančně vyšlo i příznivěji. Bylo nás celkem 6, všichni jsme nakonec odolali a maso 28 dní poctivě nejedli. Každý máme jiné postřehy, někdo to zvládal lépe, někdo hůře, myslím ale, že se shodneme, že přínos to mělo pro každého z nás. Stojím před otázkou, jak s tímhle poznatkem do budoucna naložím. Maso mám ráda a úplně ho vyřadit nechci. Asi zvolím takový kompromis, že se ho budu snažit omezit, opravdu si vybírat to kvalitní a zároveň se pokusím pokračovat v tom zdravějším stravování, které má na mě dobrý vliv.
Mám dva největší únorové objevy - mrkvový krém s pomerančem a veganskou restauraci loVeg (
http://www.loveg.cz/) v Nerudově ulici.
Mrkvový krém s pomerančem
Ingredience:
600 g mrkve
200 g brambor
200 ml smetany ke šlehání (lze nahradit i 12%)
1000 ml zeleninového vývaru
půlka chilli papričky
2 cm zázvoru
sůl, pepř
olivový olej
citronová a pomerančová šťáva
Postup:
1. Mrkev a brambory nakrájíme na menší kousky. Na olivovém oleji orestujeme mrkev s chilli papričkou, přihodíme brambory. Zalijeme vývarem a necháme vařit cca. 20 minut - dokud mrkev i brambory nebudou krásně měkké.
2. Vylovíme zázvor, tyčovým mixérem vše rozmixujeme v hladký a hustý krém. Dobře osolíme, opepříme a zjemníme smetanou, krátce provaříme a nakonec dochutíme citronovou a pomerančovou šťávou. Množství je závislé na Vaší chuti, já mám radši polévku výraznější.
Teď k mínusům. Největší problém jsem spatřovala ve stravování v restauracích. Nejtěžší momenty jsou, když všichni okolo Vás si v restauraci objednají hamburger a vy ve skrytu duše doufáte, že tam mají burger i z cizrny nebo v lepšm případě třeba z tofu. Z mého pozorování vyplynulo, že spíš většina českých restauracích na vegetariány tak trochu kašle. Co dělá v průměrné české restauraci vegan, to netuším. Shodou okolností, ačkoli se nijak extra často v restauraci nestravuju, v únoru se sešlo hned několik příležitostí. Ve většině případů to bylo spíš únikové řešení, jedno či dvě vegetariánská jídla a obecně žádná sláva.
Z toho důvodu jsem započala pátrání, kde se v Praze dá najíst opravdu dobře bez masa. Dostala jsem několik typů, ale největší ohlas měla relativně nově otevřená veganská restaurace na Malé Straně - loVeg. Náš kamarád Adam tam byl už asi třicekrát a není veganem, to mě přesvědčilo. Zkrátím to, byla jsem nadšená. Má počáteční důvěra ve veganskou stravu byla slabá, ale skutečně nebylo proč nedůvěřovat. loVeg je důkazem, že i veganské jídlo může mít skvělou chuť a může vás bavit. Obsluha byla příjemná, číšník Lukáš (později nám prozradil svoje jméno) ochotně poradil a prohodil pár nenucených slov, která nám zpříjemnila večer. Restaurace je v podkroví, můžete vyjít na maličkatý balkónek a noční Pražský hrad máte jako na dlani. Krása. Moc mile mě překvapilo, že na Malé Straně pořád ještě můžete na večeři potkat Čechy. Restaurace byla plná, to je vždycky pro mě dobré znamení, cca. půlku tvořili cizinci, zbytek Češi, co si prostě jen oblíbili zdejší kuchyni.
Ochutnali jsme - tempehovou paštiku, veganské krevety (věděli jste, že něco takového existuje?), jejich masterpiece - veganský burger, špaldové palačinky s přelivem z lesního ovoce, čokoládový cupcake, tempehový stir fry a navrch ještě perfektní kávu s kokosovým mlékem. Všechno skvěle vychucené, lehké.
Když to všechno shrnu - za mě restaurace, co má srdce a dělá věci poctivě. I když skončil bezmasý měsíc, já se sem určitě vrátím a vezmu s sebou rodiče vegetariány, protože jsem si jistá, že nic lepšího bez masa ještě v restauraci neměli.
Ať už jste vegetarián, vegan nebo si maso nijak neodpíráte a přemýšlíte, kam zajdete na večeři, za sebe můžu jen doporučit. U mě rozhodně palec nahoru!
