První dojmy z Prague Food Festivalu 2013

Prague Food Festival je jedním z nejvýznamnějších svátků jídla v Čechách, má tradici, styl  a prostory Královské zahrady mu propůjčují skvělou atmosféru. Nechci psát o tom, že v pátek pršelo a byla zima ani o tom, jaká jídla mě zklamala, chci naopak napsat, co se mi letos líbilo, co mě nadchlo. 

1. Větší prostory prodejních stánků, více míst k sezení

Každý stánek má zastřešenou část se stolky, kde si jídlo můžete v klidu sníst a především se schovat před případným deštěm. Údajně letos přibyla i pikniková louka, kde se smí sedět na trávě, to jsem bohužel kvůli deštivému počasí neotestovala. Oproti minulým letům, kdy vás organizátoři vyháněli z trávníků jde o určitě příjemnou změnu. Viditelně se také zvýšila kapacita míst k sezení a obecně mi přijde, že organizátoři festivalu se poučují ze svých chyb a rok od roku se zlepšují. Příjemně mě překvapila voda zadarmo na mnoha místech, dostatek prodejců extra žetonů, třetinka piva za příjemný jeden grant (25 Kč) a dobře fungující úklidová služba. Množství návštěvníků dnes v pátek bylo přijatelné, v sobotu je asi potřeba počítat s návalem.

2. Malinový cheescake ze Chateau St. Havel

Ten mě ještě s tvarohovým knedlíčkem s jahodovým přelivem skutečně odstřelil do dezertových výšin.

3. Hovězí BIO tataráček s křenovou zakysanou smetanou na celozrnném chlebíčku

Křenovou smetanu bych osobně k tataráku neservírovala, ale byla to božská kombinace. Restaurace Le Grill hotelu Kempinski mě nadchla už loni a letos mě nezklamala. Z jejich menu můžu ještě vřele doporučit Grilované vepřové filátko ve špeku Lardo di Colonnata s vyuzeným bramborovým pyré a omáčkou z medu a Pommery hořčice.

4. Burger z Dish Fine Burger Bistro

Vystát dlohou frontu před stánkem Dish Fine Burger Bistro se vyplatí. Nakonec se k vám dostane domácí bulka, dobře ochucený a čerstvě umletý hovězí hamburger a skvěle vyladěné doplňkové ingerience, nic víc, nic míň, v jednoduchosti je krása! Musím říct, že housku jsem měla trochu studenou, to jsem ale přešla bez mrknutí oka, odbavit ku spokojenosti takový nával návštěvníků chce opravdu nervy ze železa a hodně šikovných rukou.

5. Hezké uvolněné odpoledne

Poslední postřeh je ryze osobní. Prague Food Festival je pro mě nejen gastronomickou událostí, ale především chvílí, kdy se setkám se s lidmi, se kterými je hezky, pár hodin vypnu hlavu, jen jím, piju, degustuji a relaxuji. Věřím, že děláte to samé.

Na závěr jen jedna rada, vezměte si s sebou své vlastní příbory, s těmi plastovými to prostě není ono.

Batátový krém s kokosovým mlékem

Batáty jsou sladké brambory s barvou mrkve a příjemně nasládlou chutí. Musím se přiznat, že do včerejšího dne jsem je prostě ignorovala. U mého oblíbeného vietnamského prodejce zeleniny jsem koupila tři na zkoušku a nevěděla, co si s nimi počnu. Nakonec jsem se rozhodla pro polévku, exotickou, výraznou a hustou. Tady je.

Ingredience:

3 batáty
2 brambory
2 stroužky česneku
1 cibule
kousek zázvoru
šťáva z půlky citrónu
malá plechovka kokosového mléka
polévková lžíce kari pasty (objedete se i bez ní)
litr vývaru (zeleninového nebo kuřecího)

zakysaná smetana k podávání

Postup:

Batáty a brambory oloupeme a nakrájíme na středně velké kostky. Na olivovém oleji zpěníme jednu nakrájenou cibulku a 2 stroužky česneku, které jsme si pokrájeli na plátky. Přihodíme batáty a brambory a pár minut společně restujme, přidáme kari pastu a ještě chvilku restujeme, aby se uvolnilo aroma.  Zázvor pokrájíme na plátky a přidáme do směsi. Polévku můžeme mixovat i se zázvorem, musíme ale počítat s tím, že čas od času narazíme na malou nitku, která ze zázvoru v polévce zůstane. Kdo chce mít polévku opravdu hladkou, zázvor nechá vcelku a před mixováním jednoduše vyndá a vyhodí. Brambory zalijeme vývarem, osolíme a necháme vařit asi 15 minut.

Po 15 minutách polévku rozmixujeme tyčovým mixérem do hladkého krému, přilijeme kokosové mléko, dochutíme citrónem, solí a pepřem. 

Polévku podáváme z čerstvou hladkolistou petrželkou a se lžící zakysané smetany.

Můj tip:

Pokud chcete polévku udělat ostřejší přidejte ze začátku vaření jednu chilli papričku bez pecek. Místo petrželky můžete použít také koriandr.

Chřestová polévka se sýrovým krutónem

Začala chřestová sezóna a já věřím, že recept na špargl s holandskou omáčkou je natolik klasický, že ho na blogu nemá cenu zmiňovat. Pokud seženete svazek čerstvého zeleného chřestu, můžete vyzkoušet třeba krémovou polévku, kterou můžete servírovat s moc dobrým sýrovým krutónem, krásně spolu ladí. Držte se zásadního pravidla - kupujte jen opravdu čerstvý chřest, protože nejlépe chutná ten právě sklizený. Proto doporučuji kupovat špargl původem z Česka, který se k Vám rozhodně dostane dříve než ten zahraniční. Můžete provést starý test - stonek zkuste ohnout - musí prasknout, to je známka čerstvosti. 

Ingredience:

Svazek zeleného chřestu (400 g)

Lžíce olivového oleje

Lžíce másla

1 cibule

1 velká brambora

1 litr zeleninového vývaru

200 ml smetany ke šlehání

lžička citronové šťávy

Čerstvý pepř, sůl

Na sýrový krutón:

Bageta

Ementál

Máslo

Zelený chřest není třeba loupat, stačí odkrojit 2 cm odspoda (těch se zbavit) a nakrájet asi na 3 další kousky. Nechte si pár špiček na ozdobu polévky, ty jen 2 minutky povařte ve vodě odděleně od polévky.

 

V kastrolu necháme rozpustit máslo s olivovým olejem, zpěníme na jemno nakrájenou cibulku, poté přihodíme nakrájenou bramboru a chřest. Restujeme spolu asi 2 minuty, zalijeme studeným vývarem, osolíme a necháme vařit, dokud nezměkne brambora. Zelený chřest stačí vařit asi 5 minut, je třeba ale do měkka uvařit bramboru, to trvá asi 10 nebo 15 minut. Dobře rozmixujeme tyčovým mixérem, přilijeme smetanu, citronovou šťávu, dochutíme solí a pepřem. Polévku už jen prohřejeme.

Krutón připravíme tak, že bagetku si nakrájíme na plátky, namažeme lehce máslem a posypeme nakrájeným/nastrouhaným ementálem. Dáme zapéct do trouby pod gril asi na 190°C, moje trouba není úplně objektivní vzorek, ale dozlatova mi zabralo krutóny péct asi necelých 10 minut. Podáváme s povařenými špičkami a čerstve namletým barevným chřestem. 

Testuju: Rajčatová polévka podle kuchařky Vegetarinská kuchyně pro labužníky

Moje rodina jak se zdá začíná rozšiřovat své řady vegetariánů a já můžu pozorovat, že vymýšlet stále nová bezmasá jídla, natož pak dostat mimo domov v restauračních zařízení vegetariánské jídlo, které má nápad a není to jen taková z nouze ctnost, je poměrně složitý úkol. Do ruky se mi nedávno dostala kuchařka s názvem Vegetariánská kuchyně pro labužníky od Bettiny Matthei a rozhodla jsem se ji otestovat. 

Kuchařka je rozdělená do 6 částí - předkrmy, polévky, saláty, hlavní jídla, dezerty a speciality. Po prvním prolistování jsem byla nadšená, fotky jsou krásné a přesně podle mého vkusu, jednoduché a opravdu mistrovsky provedené. Chtěla jsem uvařit skoro všechno, co v kuchařce je, potom jsem se ale blíže podívala na recepty a byla malinko zklamaná. Některé ingredience jsou podle mě zbytečně složitě zkombinované a některé těžko dostupné. Abych to uvedla na pravou míru, nejsem ten typ člověka, co odmítá uvařit podle receptu, jehož ingredience nesežene zrovna v prvním supermarketu, na druhou stranu mě osobně odpuzuje představa, jak po Praze sháním cejlonskou skořicovou kůru nebo neslazený sirup z granátových jablek, abych ho použila do jednoho receptu a tím to skončí. 

Vyzkoušela jsem hned několik receptů, nejvíc mě ale oslovila plněná cuketa a sametová rajčatová polévka s tofu knedlíčky. Polévku jsem napoprvé uvařila přesně podle receptu a byla opravdu hodně trpká a na můj vkus málo dochucená. Napodruhé jsem si ji trošku přizpůsobila podle sebe a opravdu si pochutnala. Tofu knedlíčky jsem napoprvé připravila podle receptu a zcela prozřetelně do vroucí vody hodila na zkoušku jen jeden knedlíček, ne všechny. Knedlíček se úplně celý rozpadl, rozvařil a byl nepoživatelný, nechtěla jsem riskovat další knedlíčky a rozhodla jsem se tedy várku nevařit ve vodě, jak je napsáno v kuchařce, ale dala je péct do trouby na 210°C asi na 15 minut. Můžu říct, že výsledný efekt byl dokonalý. Ostřejší rajčatová polévka v kombinaci s tofu knedlíčkem a čerstvým pečivem je opravdu pro vegetariány labužníky jako dělaná.

Rozhodně se do budoucna ještě chystám na šalotky v portském víně, sýrovou polentu, fenyklový salát pikantní sýrový tart a na tofu obalené v kokosu.

Můj verdikt:

Kuchařku můžu doporučit i těm, kteří zrovna nejsou vegetariáni, a jen prostě hledají inspiraci na nová, lehká a módní jídla. Fotky jsou opravdu ukázkové, většina receptů je zdravých a netradičních, takže v mé kuchyni způsobila kuchařka příjemnou změnu a vnesla mnoho inspirace.


Cena: 399 Kč

Sametová rajská polévka s tofu knedlíčky se sýrem 

Uvádím recept již pozměněný podle mě:

Ingredience:

2 plechovky drcených rajčat
zeleninový vývar - množství odměřte podle jedné plechovky
2 červené cibule
3 stroužky česneku
hrst hladkolisté petrželky
deci bílého vína
lžíce a půl třtinového cukru

Tofu knedlíčky:

200 g přírodního tofu
50 g sýra
1 vejce
25 g mouky
sůl, pepř, hladkolistá petrželka

Postup:

1. V hrnci na oleji opečeme cibuli a česnek, přihodíme hrst sekané hladkolisté petrželky a ještě minutu restujeme, přilijeme rajčata, vývar a bílé víno. 

2. Směs necháme na mírnějším plamenu provařit asi 20 minut až půl hodinky. Na závěr polévku osladíme třtinovým cukrem, dochutíme solí a pepřem. 

3. Tofu knedlíčky připravíme tak, že přírodní tofu protřeme přes síto (já jsem použila obyčejný cedník), určitě by ale postačilo tofu opravdu na jemno nastrouhat. Smícháme s najemno nastrouhaným sýrem, moukou, vejcem, solí, pepřem a nasekanou petrželkou. Vlhkýma rukama umačkáme kuličky, které pečeme v předehřáté troubě na 210°C asi 15 minut.

Testuju: Chléb bez hnětení

Jasně, pan Cuketka s tímhle receptem na nehnětený a nekváskový chléb původem z New York Times přišel už před čtyřmi roky. V mezičase se zrodily celé skupiny lidí, ve kterých si navzájem předávají vypěstovaný kvásek, poskytují si rady a pečou doma chléb, takže tenhle recept pravděpodobně pro většinu z vás nebude novinkou. I přesto cítím potřebu podělit se o něj s těmi, kteří by měli o něj být ochuzeni, protože tenhle chleba je prostě takový malý zázrak téměř bez práce. Údajně ho zvládne každé šestileté dítě, takhle je to jednoduché! Dohromady asi 5 minut času, přesně 10 korun za suroviny, půl dne čekání a nakonec perfektní chléb, co stojí opravdu za to.

Před začátkem se určitě podívejte na úplně originální video New York Times.

http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=13Ah9ES2yTU

Budete potřebovat:

3 hrnečky hladké mouky a mouka na podsypávání

1 a půl hrnečku vody

Asi půl lžičky sušeného droždí

1 a půl lžičky soli

Litinový hrnec nebo skleněnou kulatou zapékací mísu s pokličkou, ve které budete chleba péct

Postup:

1. Do mísy nasypte mouku, droždí, sůl a hezky vše promíchejte, potom přilijte vodu a krouživým pohybem jedné ruky vypracujte lepkavou hmotu

2. Výsledný vlhký chuchvalec přikryjte potravinovou fólii a nechte klidu a teple, nejlépe asi ve 21°C (my máme doma necelých 20 a bylo to v pořádku) kynout 12 – 18 hodin - čím déle, tím větší oka se vám údajně mají v chlebu udělat, já doporučuju takovou zlatou střední cestu asi 14 hodin.

3. Poprašte si pracovní desku, seškrábněte na ní pomocí stěrky na těsto nakynutou hmotu, zaprašte moukou a hmotu roztáhněte na větší obdélník.

4. Placku přeložte jako obálku - všechny čtyři rohy do středu, nechte na vále odpočinout 15 minut.

5. Zkuste hmotu zformovat do tvaru koule (opravdu to nejde moc dobře) a dejte odpočinout na další dvě hodiny mezi dvě dobře pomoučněné utěrky, a to tou přeloženou stranou dolů.

6. Půl hodiny před koncem odpočinku si rozehřejte troubu na 230 st. a litináč dejte ohřát dovnitř, rychle těsto přesuňte do rozpáleného litinového hrnce (ničím nevymazaného), přiklopte pokličkou a dejte do trouby, zakryté pečte cca 30 minut.

7. Po odkrytí pečte cca 15–30 minut, dle požadované barvy kůrky (mně stačilo 15), nechte vychladnout.

Cizrnový hummus

Znáte hummus? Hummus je cizrnová pomazánka, která se připravuje mixováním s olivovým olejem, česnekem a sezamovou pastou. Pokud vás napadá, že nejste zrovna milovníci luštěnin, rozhodně se nezalekněte a zkuste si ho doma připravit, myslím, že bude chutnat i vám. Já jsem si v poslední době zamilovala hummus z Marks & Spencer. Protože už ho tam ale dvakrát za sebou neměli, rozhodla jsem se vyrobit si doma svůj vlastní. Jedinou méně známou surovinou se zdá být pasta Tahiny, tu už dnes ale koupíte v každé lepší prodejně zdravé výživy typu Countrylife.  Pokud si chcete hummus připravit ještě více domácí, můžete si Tahini jednoduše vyrobit a navíc za zlomek ceny, a to tak, že rozmixujete sezamová semínka s olivovým olejem v poměru 5:1.

Ingredience:

Plechovka naložené cizrny
Vrchovatá lžíce sezamové pasty Tahini
2 stroužky česneku
Sůl, pepř
Půl deci olivového oleje
Šťáva z jedné poloviny citrónu
Římský kmín

Postup:

Postup je superjednoduchý.

Do robotu dáme cizrnu, česnek, sůl, pepř, kmín, olivový olej a šťávu z citrónu. Sekacími nástavci mixujeme tak dlouho, než nevznikne hladká hmota. Pokud se vám hummus zdá moc hustý, přidejte trochu láku z naložené cizrny.

Hummus nechejte uložit v lednici a podávejte zakápnutý olivovým olejem.

Testuju: Táborský festival vína

Už 4 roky žiju v Praze, ale  v Táboře jsem se narodila a mám to město moc ráda. Ačkoli nejsem úplně spokojena s tamní kulinářskou úrovní, vadí mi hlavně absence pořádného a poctivého pohostinství (samozřejmě nemůžu úplně paušalizovat), mám pocit že poslední dobou to město prostě vzkvétá a důkazem toho je i Táborský festival vína, který rodinně každý rok testujeme a letos mě tak příjemně překvapil, že jsem se o něm rozhodla napsat víc.

Festival je údajně nejdéle probíhajícím festivalem na území České republiky a zároveň se jedná o nejkvalitnější a největší přehlídku vín na jihu Čech. Celý festival je doprovázen mnoha akcemi, od obyčejných degustací, které vedou jednotlivá vinařství, až po večery, které organizátoři vyhradili pro snoubení vín a pokrmů, což mi přijde skvělé. 

Osobně jsem se loni zúčastnila degustace vinařství Kosík, letos moji rodiče absolvovali degustaci s vinařstvím Sonberk, loni a předloni pokud si dobře vzpomínám také ochutnávali vinařství Ing. Michlovského, Nové Vinařství a opravdu ještě mnoho dalších, takže si myslím, že můžeme objektivně soudit. Většina degustací probíhá ve Vinotéce u černého kocoura a zeleného stromu. Vinotéka je útulná, příjemná, kvalita degustací je hodně závislá na tom, kdo degustaci vede. Atmosféra obecně mi vždycky přišla moc příjemná, můžete se zeptat, na co chcete, a pokud vínu úplně nerozumíte, prostě jen ochutnáváte a nikdo nic nepozná. K tomu všemu si můžete dát kvalitní sýr a olivy, které máte k vínu k dispozici. Na místě si většinou můžete zakoupit láhve vína, které jste degustovali, a to za poměrně zvýhodněnou cenu. 

Pán vedoucí degustaci Vinařství Sonberk

Festival už několik let doprovází akce snoubení vína a jídla. Letos to byly steaky, ryby, sýry, čokoláda a jedna galavečeře. Snoubení vín a pokrmů probíhá v nejkrásnějším táborském hotelu Nautilus, který má mimochodem znamenitou restauraci, jejíž kuchyni vede šéfkuchař Martin Svatek. Pan Svatek je opravdu profesionál a má na kontě několik gastronomických ocenění, dělá svojí práci s velkou láskou a zájmem. Restauraci Goldie Hotelu Nautilus jsem pod jeho vedením navštívila zatím jen jednou, a to loni v únoru, každé jídlo nám krásně popsal, vzal nás do kuchyně a večeře byla opravdu skvělá. Letos restauraci za mě otestovali mí rodičové, kteří se zúčastnili večeře, při které se snoubila vína a sýry a zhodnotili ji také jen kladně. Zkrátka Martin Svatek ví co dělá a myslím, že je to poznat i z následujících fotek. Nutno ještě podotknout, že cenově je restaurace velice přijatelná za to, co se vám nakonec dostane na talíř.

Šéfkuchař Martin Svatek

Celý festival končí slavností přehlídkou vín v táborské Střelnici, krásném zrenovovaném objektu. Na přehlídce bylo letos celkem 26 vinařů - většina z nich moravských, dva čeští a asi dva nebo tři dovozci zahraničních vín. Systém je hodně podobný Prague food festivalu - nakoupíte si žetony, které potom směňujete za vzorky vín. Cena testovaných vín je podle mého mínění víc než férová, nejlevnější vzorky pořídíte za pětikorunu, nejdražší asi za dvacet. Nabídka je bohatá a myslím, že každý si vybere. Musím říct, že závěrečná přehlídka mě opravdu mile překvapila, návštěvníci byli kultivovaní, slušní, a to i v pozdějších hodinách. Netroufám si hodnotit jednotlivá vína, protože jsme skutečný amatér, i když se snažím ochutnávat a občas si i zapisuji chuť, barvu a pocity z vína. Přehlídka měla i své nedostatky, například malou nabídku občerstvení, vyhládlí návštěvníci si mohli v sále koupit jen čokoládu nebo sýry od společnosti Ráj sýrů, i když chápu, že Ráj sýrů jako sponzor si možná tuhle podmínku přímo vymínil.

Kdo by chtěl blíže prozkoumat nabídku vín na přehlídce, může tady

http://www.festival-vina.cz/docs/katalog_vin_web_2013.pdf

 Na fotce tým foodlover

 Pán z vinařství Hort se svými vzorky

Celkově musím uzavřít, že festival je krásným rozptýlením táborského maloměsta, a pokud byste si příští jaro chtěli udělat dovolenou na jihu, rozhodně přijeďte s stravte pár dní v Táboře, který je mimochodem opravdu nádherné město a já si to vždycky uvědomím, když přijedu po dlouhé době domů k rodičům.

Moc díky Davidu Peltánovi za fotky, které mi dovolil použít.