Dobré ráno!

Mám jakýsi přirozený respekt z vystupování v médiích. Hrozně jednoduše se může něco  pokazit a jste při tom zvěčněni navždy. Na druhou stranu mám ráda výzvy, a tak když mi z České televize přišel email, zda bych byla ochotná něco uvařit v pořadu Dobré ráno na ČT 2, nemohla jsem odmítnout. Vysílá se z brněnského studia od 6:00 a živě, udělali jsme si tedy výlet do Brna už od soboty, přespali u našich skvělých kamarádů a užili si krásný víkend (Díky moc Filipe a Jitko, alias youngandprimitive).

Téma znělo: "jídla s podivnými názvy", pan produkční mi ale vysvětlit, že to mají být spíše cizojazyčné názvy, které v českém prostředí nepoužíváme nijak často, jídla, která diváka něčím překvapí a nevaří si je doma každý den. Určitě to neměly být kuriozity typu vošouch, vejmrda nebo šoulet, to se mi ulevilo. Výběr receptů byl náročný úkol, ve studiu není například voda, hledala jsem tak něco osvědčeného, co jsem dělala už mnohokrát, hezky to vypadá na kameru a diváka ranní show ČT to osloví.

Do studia si musíte všechno donést, ingredience i nádobí. Pro příště jsem poučena, že ostrý a velký nůž musí taky se mnou z domova :) Balila jsem pečlivě, má oblíbená mísa má asi kilo, nemohla jsem ji ale nechat doma. Ve výsledku to znamenalo jednu tašku plnou nádobí převézt z Prahy do Brna autobusem Student Agency a nazpět.

Nebudu to prodlužovat, měla jsem šílenou trému, tak nervózní jsem byla naposledy před státnicí. Nemohla jsem spát (stane se cca. 1 x za rok), vstávala ve 4:45 a byla přesvědčená o tom, že v přímém přenosu si možná trochu zdřímnu. Po příchodu do studia jsem zjistila, že má nepřilnavá pánev speciálně na palačinky na jejich indukci nebude fungovat. A taky, že mě chtějí obléci do zástěry, kterou já na vaření vůbec nejsem zvyklá nosit :) Nakonec vše dobře dopadlo. Moderátoři Ondřej a Lenny jsou vážně hrozně profesionální, sympatičtí a dodali mi důležitou dávku sebejistoty a hlavně klidu. Největší strach jsem měla z vyjadřování se na kameru, mluvit hezky, zřetelně, ne jako dělník, na druhou stranu ne s přehnanou spisovností, zdá se to jako jednoduchý úkol, ale není. Určitě věřím, že je to jen otázka cviku a dá se mluvení na kameru natrénovat, na druhou stranu je ale podle mě mnohem těžší vystupovat živě, v přímém přenosu, než, když se vystoupení předtáčí, výsledek může sestříhat a máte více pokusů.

Pokud byste se na mě chtěli podívat, můžete tady. Tímto díky moc České televizi za pozvání, Markovi za trpělivost, se kterou přemístil mé vybavení z Prahy do Brna a za potřebné uklidňování, mé rodině a všem ostatním za to, že vstali v 6:00 a seděli u televize dvě a půl hodiny.Vážím si toho.

A teď k Brnu. Mám to město prostě ráda. Kavárny, co mají atmosféru, život se tam zdá o něco pomalejší než v Praze, hantéc, co se mi vždycky zaryje hluboko pod kůži. Obrazili jsme tři povinné zastávky - Výčep Na Stojáka, kavárna V Melounovém cukru a Industru. Mimo to v sobotu proběhl ještě výlet do Mikulova, kde jsme úplnou náhodou objevili krásnou restauraci Sojka hned na náměstí. Nerada to říkám, ale jejich thajská polévka předčila tu mou. Palec nahoru pro kulinární počiny jižní Moravy. Jižní Čechy, vezměte si prosím příklad z jižní Moravy!