Zápisky z Nového Zélandu

V ideálním světě se ráno po svatbě probudíte, královsky se nasnídáte, vstřebáte všechny dojmy, a potom rovnou odjedete na svatební cestu. My jsme si potřebovali pár měsíců odpočinout, já jsem se navíc v zápětí musela začít učit na advokátní zkoušku, takže jsme cestování začali plánovat až někdy kolem Vánoc. Zásadní otázkou je vždycky “kam a kdy”. Poměrně záhy jsme se shodli, že jsme ani jeden ještě nebyli na australském kontinentu. Oba nás lákal Nový Zéland, zelená země s nádhernou přírodou. A taky nám došlo, že je to vlastně tak daleko, že možná právě teď, kdy můžeme cestovat jen sami dva, starat se jen sami o sebe, je ta pravá chvíle, přeci jen těch dvacet hodin v letadle tomu dodává rozměr navíc. Na závěr cesty jsme ještě naplánovali Fiji, o tom ale zase není tolik co vyprávět, to už byla jenom taková třešnička na dortu a odpočinek u moře. 

Nemyslím, že by vás bavilo číst podrobný popis, kde jsme všude byli, teda aslepsoň mě by to nebavilo určitě. Proto tu najdete pár mých subjektivních postřehů, tipů a fotek (některé jsou z foťáku, některé z iPhonu, některé fotil Marek - děkuju).

Letenky a cesta

Cesta je dlouhá, to je sice známá informace, ale je fajn na to myslet a udělat si ji o něco shůdnější, pokud to jenom trochu jde. Letenky jsme koupili u Korean Air s přestupem v Seoulu. Tam jsme z Prahy letěli jedenáct hodin, podívali se do centra, jednu noc se vyspali a pokračovali dalších jedenáct hodin do Aucklandu. Podle mě je to taková ideální proporce, dvakrát jedenáct hodin, když se mezitím vyspíte v normální posteli, se dá v klidu přežít. Dá se to samožřejmě přežít i v kuse, ale úplně bych to podstupovat nechtěla. Jsem moc ráda, že jsem Seoul viděla, miluju ten pocit, kdy ráno ještě snídáte doma a na večeři se octnete v úplně jiné kultuře. Město jako takové mě neoslovilo tak, že bych si řekla, že tam určitě musím brzy znovu. Možná jste tam třeba někdo strávil delší dobu a je to váš zamilovaný kus naší planety, na mě to působilo trochu moc šedivě, betonově, neosobně, ale určitě to bylo i ročním obdobím a tím, že poprchávalo a tím, že to byla skutečně blesková návštěva. Každopádně korean bbq neurazí určitě nikoho a je to moc hezká společenská událost.

Cestování po Zélandu

My jsme si na cestování půjčili tzv. campervan s tím, že se v něm budeme dopravovat a zároveň i spát. Upřímně řečeno, teď zpětně mám pocit, že se tam ani jinak úplně cestovat nedá. Resp. samozřejmě dá, ale tohle je opravdu nejpohodlnější a nejvíc rozšířený způsob. Poskytne vám to úžasnou svobodu. Když si stáhnete aplikaci campermate, budete vědět, kde je jaký kemp, kde můžete být úplně zadarmo, kde se platí apod. Ve volné přírodě se parkovat a spát nesmí, hrozí za to pokuta 200 NZ dolarů (1 NZD k dnešku cca 15 Kč), což je podle mě správně, protože to množství turistů by se nakonec chtě nechtě podepsalo na přírodě, která je to, za čím tam jedete. Ale i tak se tam dají najít neuvěřitelná místa, kde se spát může a navíc bez stresu a legálně. My jsme pár nocí strávili přímo na pláži, pár nocí u jezer a budu si to jisto jistě pamatovat, protože to byl jeden z nejkrásnějších zážitků vůbec. 

Auto jsme měli dobře vybavené vším na vaření a na spaní. Netuším, jestli je to standard nebo ne, ale skoro bych si tipla, že ano. Nemusíte s sebou složitě vláčet spacák, my jsme v autě měli ledničku, plynový vařič a dostatek nádobí i na průměrně složitý kulinářský počiny. Každý večer jsme si museli rozestlat naši postel pro dva, na to jsme už ale měli takový sehraný postup a měli jsme to hned hotové.

Jídlo

Jídlo je kapitola sama pro sebe. Osobně mi to přišlo jako mix absolutní Anglie s trochou typickýho severoamerickýho stylu. Špatná zpráva je, že to, co se povětšinou nabízí v restauracích není nic, z čeho bych byla u vytržení, navíc pokud nechcete přibrat pár kilo, po pár dnech zjistíte, že je lepší si nakoupit čerstvé suroviny a udělat si to po svém. Nutno podotknout, že z velkých měst jsme byli akorát ve Welingtonu a Christchurchi a nepochybuju o tom, že třeba v Aucklandu a ostatních větších městech budou restaurace, které za to stojí. Určitě si dejte fish and chips, který nabízí na každém rohu a je to taková klasika, která k tomu patří. Další věc, co stojí za to, jsou jejich kavárny, kafe bylo skvělý snad všude a na mrkový dort si rychle uděláte závislost. Obecně nás prostě ale nebavilo jíst burgery, pie, hranolky, pizzu a další ne moc zdravý věci, tak jsem z toho povětšinou udělala takový foodloverův koutek na cestách. Navíc doma na vaření nemám tolik času a vaření v přírodě je moje velká láska. Další problém je, že v těch nejodlehlejších koutek jste rádi, že narazíte na supermarket natož na fajn restauraci. A tak jsme si užili grilování, čerstvý saláty, jehněčí, lososa, kterýho chovají v jezerech a prostě všechno, co nás napadlo, bylo to po většinou lokální a zvládla jsem to v těch podmínkách uvařit. Párkrát jsme zastavili u silnice, koupili si přímo od farmáře čerstvá vejce a zeleninu, což byla vůbec ta nejlepší snídaně. 

Počasí

V březnu na Zélandu začíná podzim, což znamená chladnější teploty a víc deště, samozřejmě ale jako všude to neplatí paušálně. Je to taková vedlejší sezona, která nám úplně vyhovovala, opravdu hodně pršelo všeho všudy asi jen jednou a 17 - 20 stupňů je třeba pro mě osobně skvělá teplota, navíc sluníčka jsme si užili taky dost. Samozřejmě ale je to o štěstí - jako vždycky a všude.

Mých top 7

Obecně nedokážu říct, který ostrov se mi líbil víc, jestli severní nebo jižní, oba měly něco do sebe. Tady je seznam míst, která se mi do paměti zaryla víc, než ta ostatní.

Marlborough a vinice 

Nádherná vinařská oblast zalitá sluncem. Kupte si ve vinarštví Yelands v Seddonu láhev nebo dvě a dají vám malou mapku a nechají vás projet samotné přímo mezi jejich vinicemi s výhledem na pobřeží, to byl pro mě zážitek. Vinice jsou taková moje slabost, dokážu tam někde stát na kopečku  třeba hodinu a jen tak se rozhlížet po těch pravidelných řádkách. A tady byly tak privedlný, jako kdyby je udělali podle pravítka. 

Glow worms

Přiznávám, byla jsem ze začátku skeptická. Hledat po tmě svítící červy mě nelákalo, o to víc mě to nakonec nadchlo. Na Zélandu je víc míst, kde je najdete, my zajeli do McLaren Falls Park. Po setmění si vezmete baterku a vyrazíte k potoku nebo k malém vodopádu, když budete mít štěstí, najednou se před váma rozprostřpu stovky světlíček v úplné tmě. Larvy jako takové vůbec neuvidíte, jsou opravdu tak miniaturní, že vám to ani nedojde :) Je to spíš jak kdyby tam někdo rozvěsel taková malá vánoční světýlka. Vyrazilo mi to dech, navíc když se z larvy vylíhne brouk, za pár dní zemře, protože nemá ústní otvor a nemůže jíst. Ještě pár dní potom jsem přemýšlela, jak to ta příroda vlastně myslela.

Mount Cook 

Nejvyšší hora Nového Zélandu. Pokud nejste horolezci, tak na ni nevylezete, můžete ale projít hezký tříhodinový trek a nabažíte se jí do sytosti. Nakonec ji uvidíte velkolepou před sebou i s jezírkem, ve kterém plavou kry - alespoň dvě tam byly :)

Výhled na Wanaku - Roys peak 

Nenechte se zmást, na tenhle kopeček a zase dolů půjdete asi pět hodin. Je odstud nadherný výhled na jezero a městečko Wanaka. Když už budete ve Wanace, mrkněte se na ten jediný strom, který tam v jezeře osamocený stojí.

Tongariro Alpine crossing 

Tady jsme měli trochu smůlu a tak půl cesty mrholilo a byla mlha. Trek trvá osm hodin a prochází neskutečnou přírodou, vidíte vysoké hory sopečného původu, jezera, zabarvená geotermální jezírka a nakonec máte ze sebe radost, že jste to zvládli (teda alespoň já)

Banskův poloostrov a Akaroa 

Pohádková krajina, co mi trochu připomínala Skotsko, ukryté pláže, majestátní útesy a výhledy na moře, k tomu moc sympatické město Akaroa, kde se cítíte opravdu jako u moře. My jsme nazpátek odlétali z Christchurche a tohle byla taková sympatická a pohodová tečka za celým výletem.

Hobitín 

Váhala jsem, jestli ho sem zařadit. Špatnou zprávou je, že to je dost turistická záležitost, kterou v sezóně projde několik tisíc lidí. Když už jsme tam ale v okolí byli, zajeli jsme tam a vlastně toho nelituju. Krajina tam je opravdu neskutečně malebná a pokud jste četli nebo viděli Pána Prstenů, myslím, že se vám to bude líbit. Chvílema jsem měla pocit, že všechny ty kopečky, stromy, rybníčky tam snad někdo musel namalovat.

A pár tipů navíc:

Než poletíte na Zéland, umyjte si dobře trekové boty, stan, prostě cokoliv od hlíny, co si berete s sebou. Mě tahle informace musím říct úplně udivila, když jsem ji slyšela poprvé. Hned ze začátku vás totiž cěká tzv. biosecurity kontrola, na které vám zkontrolujou podrážky a kufr, jestli v něm nevezete nějaké rostliny, semena, syrový maso a tak. Když si umyjete podrážky normálním kartáčem, bude to v pohodě, já jsem dokonce dostala pochvalu. 

Pokud budete autem přejíždět z jednoho ostrova na druhý, vyjde vás to asi na 250 NZ dolarů a cestu si musíte předem zamluvit (jezdí tam dvě společnosti - Blueline a interislander, tak se mrknětě k nim na web). 

Anglická snídaně

Před koncem roku vzpomínám a rekapituluju. Stala se spousta věcí, udělala jsem pro mě důležitá rozhodnutí, dočkala se nové kuchyně, zrealizovali jsme jednu novou tašku, ... hodně jsme cestovali, letos vlastně jen po Evropě. Musím říct, že cestování je něco, co mě baví pořád víc a víc. Ráda odjíždím, poznávám nové země, lidi, jídla a na konec se ještě radši vracím domů, nacházím věci tak, jak byly a vážím si toho, co doma mám. Nemám ráda prázdná cliché, ale znáte to moudro s knihou a čtením jen jednoho listu? Že svět je jako kniha a ti, co necestují, čtou jednu její stránku. Pro mě je v tom kus pravdy, hrozně ráda bych přečetla co nejvíc z tý knihy. Neříkám, že kdo necestuje, dělá chybu, nehodnotím to, jakože je to špatně, to jen abych předešla nějakým nedorozuměním. Je mi jasné, že ne všichni cestovat můžeme a někoho to prostě vůbec neláká. Navíc pro někoho znamená velká cesta vyjet z domova do Prahy, pro někoho začíná dobrodružství, až když je deset tisíc kilometrů od domova. Jen sama na sobě vidím, že cestování mě obohacuje, dělá spokojenější a štastnější. A tohle je taková malá vzpomínka na vánoční Londýn. Každý den jsem si dala tuhle pravou anglickou snídani a neměla jsem při tom nejmenší výčitku, protože denně jsme po Londýně ušli 20 kilometrů pešky. Tak se totiž stejně nějkrásněji poznává cizí město. A když teď o Vánocích mám trochu víc času než jindy, vstala jsem jedno ráno dřív a udělala Londýn na Žižkově. 

Ingredience:

toastový chléb

dobrý černý čaj (kdo chce s mlékem)

fazole v tomatové omáčce

vejce

párečky

slanina - ale ta opravdová, ve formě silných plátkůch, která se musí před podáváním osmažit

rájčátka a pokud chcete, tak i žampiony

Postup:

Postup je opravdu jednoduchý. Nejdříve usmažíme párečky, slaninu, vajíčka a rajčátka. Ideální je použít dvě pánve, vše dělat naráz, aby při servírování bylo všechno teplé. Těsně před koncem otoustujeme chleba a prohřejeme fazolky. Potom si na chvíli zase zdřímneme a jdeme si rovnou zaběhat. 

Můj tip:

Skvělou slaninu za rozumné peníze seženete v Icelandu. K tomu tam můžete přihodit ještě anglický černý čaj a taky párečky. A když už jsme u toho, mají bezkonkurenční Chedar za pár korun.

Kuřecí korma

Jsou jídla a kuchyně obecně, do kterých se člověk tzv. vyvine. Pro mě je to třeba koriandr a indická jídla vlastně skoro všechna. Byly doby, kdy jsem je nesnášela, jak koriandr, tak indickou. Dneska je miluju. Tu nejlepší Indii (jasně, nebyla jsem ještě v Indii, to je třeba zohlednit) mají u nás v Táboře na náměstí, vaří jí Nepálci a ještě jsem neochutnala lepší. Doma dělám pokus o butter chicken a kuřecí kormu, jasně, nejsou jako z restaurace, ale jsou fajn. 

Ingredience na 4 porce:

půl kila kuřecích prsou

kelímek bílého jogurtu

malá plechovka hustého kokosového mléka (150 ml)

50 g blanšírovaných mandlí

2 lžíce smetany

centimetr zázvoru

olivový olej

půlka cibule

2 stroužky česneku

půlka citronu

koření - celá skořice (2 ks), hřebíček (5 ks), mletá kurkuma, mletý římský kmín, mletý koriandr, černý pepř, bobkový list (2 ks), kardamon (1 ks)

na ozdobu - nepálivé papričky, mandle na plátky, koriandr

Postup:

1. Nakrájíme si kuřecí prsa na kostky, osolíme opepříme a naložíme do 3 lžic jogurtu. necháme v lednici odpočívat alespoň 30 minut. Poté si připravíme pastu - do mixéru vložíme mandle, česnek, cibuli, zázvor, smetanu a tolik vody, abychom vše rozmixovali na hrubší kaši. 

2. V těžké pánvi si na troše oleje orestujeme koření - skořici, bobkový list, hřebíček, římský kmín a kardamon. Poté přidáme připravenou pastu, kterou chvíli zarestujeme. Do pánve přidáme jogurt, kuře, kukrumu, koriandr, sůl a pepř. Zalijeme asi  deci vody, přiklopíme a necháme probublávat asi 15 minut. Čas od času můžeme směs trochu zředit vodou.

3. Na konec přilijeme kokosové mléko a necháme dost zredukovat - výsledkem má být tak akorát hustá omáčka. Na závěr okyselíme citronem.

4. Podáváme s rýží, ozdobíme koriandrem. 

Foodlover na cestách - Mrkový krém s kokosovým mlékem uprostřed Buchlovských kopcí

Cestování je jedna z věcí, která mě v životě pořád víc a víc naplňuje. Minulý rok jsme podnikli velkou cestu po Srí Lance a část výletu strávili i na Maledivách. Letos máme koupené letenky do Istanbulu a v létě do Norska. Je krásné poznat jiné zěmy, lidi, kultury a nakonec se těšit zase domů, za rodičema, kamarádama, do svojí postele a vážit si toho, jak krásně se tady máme. Mimo ty větší cesty, na které se těším dlouho a nejvíc si na nich odpočinu, jsme si s mým chlapcem dali předsevzetí, že procestujeme i kraje, co máme tady v Čechách za humny. Viděli jsme kus světa, ale já jsem třeba minulý rok byla poprvé v Ostravě a za to se stydím.

Jednoho dne mi do emailu přišla milá zpráva od pána jménem Eda, prý že se stará o PR penzionu Zikmunov a rádi by mě pozvali, abych vymyslela podzimní degustační menu, které bychom společně s kuchařem uvařili a podávali jako večeři asi 25 lidem. Nikdy jsem nevařila pro 25 lidí, ale nějak mi přišlo, že je to nabídka, co se neodmítá. Shodou náhod tahle nabídka dorazila i mé milé kamarádce Janě z popečeníčka, a tak jsme to spojili jako jeden výlet, vzali naše chlapce a vyrazili na víkend. Měla jsem takový fajn tušení, že si to užijeme, ale penzion postavený na základech hájenky předčil všechna má očekávání. Lidé, co se o něj starají, se starají tak, že se cítíte jako doma v obýváku, interiér bych chtěla mít doma, příroda božská a k tomu finská káď, kterou pro nás na večer roztopili. Přísahám, že jsem tam jen tak chvíli venku stála, za zády měla ohradu s koňma, koukala se na penzion, usmívala se a měla krásnej pocit, že i tady v Čechách se najdou lidi, co mají vkus a dělají svou práci s láskou. Zkrátím to, pokud hledáte vhodnou víkendovou destinaci, kde si odpočinete a nebude to nějaký bezduchý hotel bez nápadu, hledáte něco s přidanou hodnotou, Zikmundov nemůžete zmeškat.

S Janičkou jsme společně vymyslely tříchodové menu - 

Polévka - karotkový krém s kokosovým mlékem, kari pastou a špetkou chilli

Hlavní chod - losos zauzený v pilinách z bukového dřeva a lehký bramborový salátek se zálivkou z medu, hrubozrnné horčice a koriandru 

Dezert - protože Janička je specialista na všecno sladký, nechala jsem to na ní - grilovaný banán s čokoládovou omáčkou se špetkou zauzeného chilli

Musím říct, že stejně nervózní jsem byla naposledy ve třeťáku, když jsem šla na zkoušku z obchodního práva (tedy hodně nervózní). My s Janou jsme se myslím trochu zapotily, přece jen 25 porcí nevaříte každý den doma. Kuchaři patří moje uznání, protože nám naprosto do ničeho nezasahoval a zároveň pomohl vždycky, když jsme potřebovaly. A těch 25 hostů bylo nadšených a já s Janou a naši chlapci, co to prožívali s námi, jsme byli ještě nadšenější. Není nic krásnějšího, než když se Vám vrátí talíře, na kterých vůbec nic není.

Na závěr jsme zakoupli pobyt na Zikmundově rodičům k Ježíšku, nás ale taky letos ještě určitě čekejte!

A tady je recept na ten recept na

Mrkvový krém s kokosovým mlékem

Ingredience pro 4 osoby:

mrkev 600 g
brambory 200 g

1 cibule

2 stroužky česneku
lžíce kari pasty
125 ml kokosového mléka
zeleninový vývar
chilli paprička 1/2 ks
čerstvý zázvor 2cm kousek
kari pasta 1 lžíce
sůl
čerstvě namletý pepř
olivový olej
citornová a pomerančová šťáva

Postup:

1. Mrkev a brambory si nakrájejte na kostičky. Na olivovém oleji orestujte cibuli, přidám mrkev s chilli papričkou, přihoďte brambory a nakonec i na plátky nakrájený česnek a kari pastu. Zalijte vývarem a nechte vařit cca. 20 minut - dokud mrkev i brambory nebudou krásně měkké.

2. Vylovte zázvor, v mixéru vše rozmixujte na hladký a hustý krém. Dobře osolte, opepřete a zjemněte kokosovým mlékem, krátce provařte a nakonec dochuťte citronovou a pomerančovou šťávou.

Můj tip:

Karotku můžete předem ogrilovat, až poté rozkrájet a dál postupovat podle receptu. Polévka tak získá zajímabější chuť.

Gastronomický rychloprůvodce po Bruselu

Posledních 14 dní bylo hektických, ale vlastně příjemně hektických. M. se stal inženýrem, na to samozřejmě navazovala obrovská radost a s ní spojené oslavy. Já jsem se konečně po dlouhé době rozhodla pořídit nový fotoaparát, přece jen blog si to zaslouží. Sotva jsem domů stihla přinést můj nový nikon D5100, už jsem musela balit kufr do Bruselu, kam jsem mířila na krátkou studijní cestu. 

Stále nevím, co si o Bruselu mám vlastně myslet. Centrum je krásné, některé cihlové domy připomínají Kodaň, jiná místa zase Paříž. Střed města je malebný, ale opravdu maličkatý a projdete ho za jeden večer. Okouzlily mě krásné parky, budovy evropských institucí jsou velké, chladné a anonymní, to ale prostě k stavbám tohoto významu podle mého patří. Sotva vyjdete z centra, potkáte na zvláštních místech ošklivé budovy, které celý dojem trochu kazí. Nic z toho ale nemění na atmosféře města, obyvatelé jezdí na kole a jsou moc milí. V době mé návštěvy Belgičané zrovna vyhráli zápas mistrovství svět ve fotbale nad Alžírskem a v Bruselu probíhaly velké oslavy. Takže ve zkratce, Brusel může těžko konkurovat nejkrásnějším městům světa, za to má ale ducha, skvělou atmosféru a já jsem si to tam moc oblíbila.

Určitě je to zjednodušený pohled na belgickou gastronomii, až ale pojedete do Belgie nenechejte si ujít:

1. vafle

Gastronomická ikona Belgie, ty tradiční jsou jen s cukrem, na fotce turistická úprava, kterou potkáte v zásadě na každém rohu a koupíte jí většinou za 1 euro. Pokud chcete zažít luxusnější zážitek, zajděte si do Galerie Saint Hubert, do kavárny Mokafe a objednejte si tradiční mikádo – s vanilkovou zmrzlinou a čokoládou.

2. pivo

Pivo, symbol Belgie. Já jsem v zásadě pivní laik, obvykle piji a mám moc ráda víno, v Bruselu jsem si oblíbila to tradiční, třešňové.

3. hranolky

Jí se snad ke všemu. Na náměstíčku place Jourdan najdete stánek Maison Antoine, kde prý připravují dokonce ty nejlepší na celém světě, dvakrát fritované a servírované v tradičním kornoutu. Já jsem byla ale po celém dni návštěv evropských institucí natolik znavená, že jsem pořídila první hranolky, na které jsem narazila v centru a na ty údajně nejlepší na světě jsem se nakonec vykašlala. Moje příští návštěva se bez nich ale určitě neobejde.

http://www.maisonantoine.be/

4. mušle

Obvykle připravované na pivu či vínu, můj odpor k mořským plodům znáte, takže jsem vynechala. Tak jako tak sezóna mušlí probíhá pouze v chladných zimních měsících, tedy cca. od října do března a v červnu je správný konzument nedá do pusy. V teplých měsících od května do září se totiž mušle v Evropě rozmnožují a mimo to, že jsou méně chutné, je fér je ve vegetačním období nechat žít. K mušlím jsou samozřejmě tradiční přílohou hranolky.

5. čokoláda

Na prodejnu čokolády v centru města natrefíte tak po každých 50 metrech chůze. Některé jsou vážně nádherné a připomínají spíše prodejnu šperků než čokolády. Rozdíl je v kvalitě i ceně. U mě boduje trio značek Neuhaus, Godiva a z těch levnějších i Leonidas. Až pojedete do Belgie, jsem si jistá, že domů se bez krabičky pralinek nevrátíte.

10 tipů, co ochutnat v Paříži

Výlet do Paříže jsme měli naplánovaný už dlouho, po velké cestě do Thajska a New Yorku jsme se rozhodli zůstat tentokrát více při zemi a na konci léta vyjet blíže domovu. Francie obecně je moje oblíbená destinace, ještě jako dítko školou povinné jsme rok co rok s rodiči vyráželi na týden do Alp lyžovat. Byl to vždycky takový světlý moment, když po Vánocích víte, že zima bude ještě ukrutně dlouhá. Oni si mimo lyžování užívali skvělého francouzské víno a sýrů a mně, když jsem poctivě lyžovala (vlastně i když jsem odmlouvala), za odměnu kupovali čerstvé croissanty a občas i předraženou palačinku na sjezdovce. Na sjezdovce všechno chutná totiž mnohem lépe. 

Cestu do Paříže jsme strategicky naplánovali na polovinu září, protože "to bude ještě hezky a bude tam mnohem míň turistů". Tak to byl omyl, z pěti dnů dva propršely a turistů bylo všude na můj vkus moc. Nicméně já jsem si řekla, že si to nenechám ničím zkazit. Paříž mě okouzlila jako málokteré město na světě. Je to ráj gurmánů, na každém rohu najdete stylovou malou kavárnu, která je plná místních, kteří se rozhodli v rychlosti dát si jedno silné espresso s kostkou cukru, zakousnout croissant a mezitím přečíst noviny či pár stran knížky. Bála jsem se, že od Paříže čekám moc a budu zklamaná, to byl taky omyl. Paříž je tak poetická, jak se o ní říká, a jak jsem si jí představovala, má prostě atmosféru a hlavně styl. Je plná trhů, stánků se zeleninou, malých pekárniček, které produkují prvotřídní čerstvé bagety a sladké pečivo. 

Strávili jsme v Paříži pět dní, nemůžu vám tedy doporučit konkrétní podniky, existuje ale deset věcí, které by žádný gurmán podle mě v Paříži a obecně ve Francii neměl zmeškat.

1. Víno

Francie je jedním z největších producentů vína na světě. Nevím, jaká je statistika pro minulý rok, v roce 2011 Francii na první příčce o fous porazila Itálie. Průměrně se ve Francii vypije okolo 55 litrů vína na hlavu ročně. Buďte tedy jako Francouzi a dopřávejte si ve Francii prvotřídní víno. Dvě deci k obědu vás příjemně naladí a podpoří chuť jídla. Cenová hladina je na vás, ale i levnější vína pořídíte v perfektní kvalitě. Nejsem someliér a má znalost vína není ideální, pokud bych si ale měla vybrat já, za mě by to byla lahev dobrého Cabernetu Sauvignon z Bordeaux nebo láhev sektu či šampaňského.

2. Sýr

Notorický známý citát Ch. de Gaulla "Jak chcete vládnout zemi, kde se vyrábí 246 druhů sýra?" mluví za vše. Mám ráda dobrý sýr ve všech podobách. V Paříži natrefíte na mnoho malých sýráren, kde můžete ochutnat a koupit dobrý sýr, který vám odkrojí z obrovského bochníku. Levnější variantu naleznete samozřejmě i v supermarketu. Mám ráda i sýrové pokrmy, Gruyère najdete v Croque-monsieur, reblochon v Tartiflette, ementál, comté a beaufort v sýrovém fondue, raclette se zase hezky páruje s bramborami a masem. Vždycky jsme si koupili dobrý camembert, cantal nebo jiný druh, o kterém jsem třeba nikdy neslyšela, přikusovali bagetu a upíjeli víno. Nejlepší piknik, který si můžete přát.

3. Makronky

Makronky jsou francouzská klasika. Jeden kousek v dobrém obchodě vyjde od 1,5 do 2 EUR za malou makronku. Věřte, že po pár kouskách získáte závislost. Mezi nejluxusnější výrobce patří Pierre Hermé a Ladurée. Jejich prodejny vypadají jako klenotnictví, makronky mají vystavené jako šperky. Celá koupě, výběr a následná konzumace je prostě zážitkem. Kombinace jsou perfektně vyladěné, barvy vás lákají a cukrátka se rozplývají na jazyku. Pokud chcete vsadit na jistotu, zajděte k Pierrovi nebo do Ladurée, všechny makronky, které jsem ale v Paříži ochutnala byly skvělé, většina malých rodinné cukráren, ať už na turistickém Montmartru nebo v méně známých čtvrtích prostě produkuje kvalitu.

Na fotce cukrárna Angelina (226 Rue de Rivoli 75001 Paris) mimo to, že mají skvělé makronky, u nich údajně seženete nejlepší horkou čokoládu v Paříži. Já jsem odolala, 8 EUR na mě zkrátka bylo moc za jeden šálek.

Makronky z dílny Pierre Herme.

4. Oběd

Oběd byl typicky pro Francouze stejně důležitý jako večeře. Ve velkých hektických městech jako je právě Paříž začal pronikat nový trend - k obědu se jí menší jídlo jako je třeba sandwich (ve franouzské podobě znamená obložená bageta). Typický oběd se ale skládá z předkrmu, hlavního jídla, na závěr malá černá káva, nemělo by chybět víno a voda. V této podobě servíruje oběd velká většina místních resturací a bister, která menu nazývá "formule", tzn. za zvýhodněnou cenu získáte celé menu. Nám bylo doporučeno bistro kousek od hlavní budovy Sorbony a byl to opravdu skvělý tip. Za 14 EUR na osobu jsme dostali perfektní oběd. Polévka byla jemná rajčatová s kousky čerstvé okurky, hlavní jídlo - šťavnaté kuřecí prso, cuketa na julienne a omáčka. K menu jsme dostali deci vína a kávu na závěr. Obsluha byla perfektní, bistro v době oběda praskalo ve švech a já byla ve svém živlu. Mohu jen doporučit - bistro Le pre verre, 8 Rue Thénard 75005 Paris.

5. Posezení v kavárně s malou černou kávou

Žádného Francouze jsem neviděla pít jinou kávu než malou černou - espresso, bez mléka, s kostkou cukru. Buď si do kavárny zajděte na snídani - petit déjeuner, většina kaváren k snídani podává kávu, croissant a džus nebo si na kávu prostě zajděte jen tak odpoledne. Káva tohoto typu se na mnoha místech podává za 1 EURO, vaše návštěva kavárny tedy vůbec nemusí vyjít draho. Pro mě osobně je posezení v hezké kavárně, kterých je v Paříži opravdu mnoho, a sledování kolemjdoucích opravdu krásným zážitkem. 

Na fotce kavárna U Dvou mlýnů (Les Deux Moulins, 15 Rue Lepic), kde pracovala Amelie z filmu Amelie z Montmartru. Kavárna má ducha a kupodivu se z ní nestal skanzen plný turistů.

6. Croissanty (sladké pečivo)

Croissanty, pain de chocolat, tartaletky, ... chtěla jsem zkrátka ochutnat všechno. Kupte si croissant do ruky v malé pekárně, kterou cestou potkáte, a bude to nejlepší croissant plný másla, který jste kdy měli, to vám zaručuju.

7.  Crêpes, galettes

 Crêpes - palačinky na sladko, galettes - palačinky se slanou náplní. Dělají se přímo na ulici nebo můžete posedět v Crêperie ("palačinkárně"). Určitě je ochutnejte, bývají cenově přijatelné a zaženou hlad v kteroukoli denní dobu.

8. Trhy

Na hezký trh narazíte o víkendu i ve všední den poměrně často. Čerstvé ryby, pečivo, zelenina, ... Vždycky mě mrzí, že Praze přesně tohle chybí. Paříž má i mnoho tržnic, my se byli podívat v Marché d'Aligre, malá památkově chráněná budova měla atmosféru. Víkendový trh se zeleninou a jídlem hned vedle Marché aux puces de Saint-Ouen byl velkým zážitkem. Připravte se na spoustu lidí, hlučné prodavače všech barev a národností. Zážitek k nezapomenutí.

9. Grande Epicerie

Největší lahůdkárna Paříže v přízemí obchodního domu Au Bon Marché. Můžete tu koupit kvalitní sýry, maso, čerstvé ryby, humry, čaj, čokoládu, čerstvé pečivo, prostě vše, na co si vzpomenete. Oddělení Crème fraîche pro představu čítá jeden celý regál. Opravdový ráj každého foodlovera, my jsme si koupili jen bagetu a sýr, jinak opravdová známka luxusu, zde nakupuje pařížská smetánka. Určitě stojí za to vidět.

10. Bagety

Křupavé a moc dobré. Často potkáte Pařížanku, jak pod rukou nese celý "otep" a uždibuje za chůze. My jich snědli snad kila, když bylo lepší počasí udělali jsme si se sýry, vínem a čokoládou piknik. Vám doporučuji to samé, je to krásný moment. Níže fotka právě z pikniku v malém parčíku přímo pod Sacré-Cœur.

Všechny fotky vyfoceny iPhonem.