Testuju | Deník Dity P.

O Deníku Dity P. toho bylo napsáno už hodně, jenže Dita P. je moje srdeční záležitost. Milovala jsem její sloupek, když jako šéfredaktorka působila v Apetitu, potom jeden měsíc nadobro někam zmizela a já byla zklamaná, o co větší byla moje radost, když jsem jí náhodně objevila v Albert magazínu. Jakožto sběratel kuchařek jsem Deník Dity P. musela mít. Bylo zrovna před mými narozeninami a já dostala zákaz cokoli si kupovat. Nakonec jsem vydržela a dostala balíček hranatých tvarů, hned mi bylo jasné, co to bude!

Ale teď už ke kuchařce samotné…

Ditiny recepty obecně jsou mi sympatické hned z několika důvodů. Jedním z nich je, že si vystačíte s dostupnými surovinami. Nemusíte lítat po Praze a shánět kokosový olej a podobnou sortu podivných těžce využitelných surovin, kterou si koupíte kvůli jednomu receptu, a potom jí máte doma dalších rok. To samé platí o postupech. Žádné velké složitosti, ale výsledek je perfektní.

Osobně jsem vyzkoušela několik receptů – quiche, který si můžete vyzkoušet sami podle níže uvedeného receptu, byl úžasný. U čokoládového dortu jsem se trošku zapotila, ale to určitě nebylo způsobeno povahou receptu, jedinou objektivní vadu, kterou jsem v receptu našla, byla, že krému bylo zbytečně moc, tak na dva dorty. Nicméně konečný výsledek: lepší čokoládový dort jsem ještě v životě nejedla a to nejsem nějaký fanatický milovník čokolády... Veškeré postupy jsou jasně a hezky popsané, výsledná chuť neuvěřitelná! Je zřejmé, že všechny recepty jsou osvědčeny několikanásobným ochutnáváním, jsou prověřené a ne jen uměle narychlo vytvořené kvůli kuchařce.

Mezi recepty vtěsnala Dita P. svůj osobní příběh, jsou to historky z dětství, povídání o lásce a další sympatická vyprávění. Pro mě osobně je to něco, co dělá z obyčejné kuchařky něco silnějšího, něco, co se vás dotkne. Já jsem si Deník vzala do postele a přečetla ho jako knížku, od první stránky až do poslední. A udělali to tak všichni, co si kuchařku ode mě půjčili. Nad některými příběhy jsem se pousmála, chvílema jsem byla skoro dojatá a to Ditu P. osobně ani neznám. Palec nahoru za originalitu!  

Členění na jednotlivé kapitoly jak je např. „po babičce“, „piknik“, „z české hospody“ nebo „co jsem se naučila od Majka“ jsou příjemnou změnou oproti obvyklé struktuře českých kuchařek. Navíc na konci kuchařky najdete i rejstřík pokrmů podle abecedy, která vám ulehčí listováním a orientaci v knize.

Celý můj kladný dojem ještě podtrhává krásné grafické zpracování, skvělý foodstyling a fotky, u kterých má člověk pocit, že si okamžitě musí jít něco uvařit.

Je znát, že kuchařka je výsledkem dlouhé a obrovské práce, dovedu si představit týdny dřiny, obrovskou spoustu starostí, o které se nám čtenářům ani nezdá. Je vidět, že kuchařka je napsána s velkou láskou a opravdovou radostí. Konečný výsledek rozhodně stojí za to, o čemž svědčí fakt, že Deník Dity P. byl už jednou pro velký zájem dotisknut. Kdo bych chtěl ještě dojem z Deníku podtrhnout, nechť si koupí vyšívaný porcelán, který Dita P. připravila spolu s knihou, je krásný.

A teď slíbený recept na lotrinský quiche podle Dity P.:

Ingredience:

175 g hladké mouky

100 g studeného másla

1 žloutek

špetka soli

4 lžíce studené vody

Na náplň:

200 g slaniny v celku, nakrájené na kostičky

100 g gruyéru nebo ementálu

100 g zeleného chřestu

200 ml créme fraiche

200 ml smetany ke šlehání

3 vejce, prošlehaná

sůl a čerstvě namletý pepř

špetka nastrouhaného muškátového oříšku

1. Těsto na quiche nejradši připravuju v robotu. Dám do něj mouku, máslo, žloutek, sůl a 4 lžíce studené vody a krátce promixuju dlouhými ostrými noži. Směs pak připomíná drobenku. Nasypu ji na lehce pomoučněný vál a ručně spojím do těsta. Pracuju rychle a příliš těsto nehnětu, protože by pak bylo moc tuhé.

2. Předehřeju troubu na 200°C. těsto vyválím na pomoučněném válu dotenka. Namotám si ho na váleček, rozvinu ho do formy a prsty vtisknu. Přečnívající těsto ustříhnu nůžkami. Těsto propíchám vidličkou a dám ho na 10 minut chladit do lednice.

3. Na těsto položím kus pečícího papíru, vsypu na něj hrst suchých fazolí jako zátěž a dám do trouby. Peču 15 minut, pak sundám fazole a pečící papír a peču ještě 5 minut, až je povrch jemně zlatavý.

4. Mezitím si připravím náplň. Slaninu opékám asi minutu v pánvi, až se trochu vypeče. Vypečený tuk sliju a ještě chvilku opékám, aby slanina začala hnědnout. Vyndám ji na papírové utěrky, aby se odsál přebytečný tuk. Tři čtvrtiny sýru nakrájím na kostičky, zbytek nastrouhám. Sýr nakrájený na kostičky a slaninu nasypu na upečené těsto. Chřest povařím 3 - 5 minut v osolené vodě, pak ho zchladím ve studené vodě. 

5. V míse promíchám creme fraiche se smetanou a prošlehanými vejci. Ochutím solí, pepřem a muškátovým oříškem. Směsí přeliju slaninu a sýr ve formě, ozdobím chřestem a posypu nastrouhaným sýrem. Teplotu v troubě snížím na 190°C. Peču 25 minut, až náplň začne zlátnout. Než quiche vyndám z formy, nechám ho vychladnout. je dobrý teplý i studený.