Foodlover a splněná přání

Dlouho, hrozně dlouho jsem si představovala, jak jednou bude vypadat moje vlastní kuchyně. A potom se to stalo a my jsme se s velkou dávkou nadšení pustili do rekonstrukce. Hned ze začátku jsme pochopili, že to, co si člověk vysní, v mnoha ohledech nejde realizovat. Já jsem tak například zjistila, že kvůli rohu v kuchyni nikdy nebudeme moct mít keramický dvojdřez, že obecně žádná rohová řešení nejsou ideální, že i v nové kuchyni budeme muset mít ohřívač vody, protože teplou k dřezu nejde dovést, a především, že budeme potřebovat minimálně trojnásobný rozpočet, pokud neuděláme řadu ústupků.  Nebudu to prodlužovat, nakonec jsme pořídili kuchyni z IKEA. Prošli jsme mnoho webů, časopisů, fotek, abychom si nakonec sestavili tu svou. Párkrát jsme se u toho pohádali, ale nakonec jsme oba nadšení. Pokaždé když přidju domů, zastavím se na prahu a mám fajn pocit, že se něco povedlo. Dlouho jsem se rozhodovala, jestli celý tenhle článek sepsat a zveřejnit fotky, nakonec mi ale přislo, že kuchyně prostě k blogu neodmyslitelně patří. 

Z původní kuchyně nám nezbylo nic jiného než stůl, židle a pohovka. Mimochodem židle jsou původní kousek od firmy Ton. Máma s tátou je dostali od máminy babičky, takže jsou myslím minimálně tak 50 let staré. Máma je v době komunismu natřela na bílo, protože to tehdy byl trend a ta bílá už z nich moc nejde dostat. Tak jsme je jen opálili, trochu přebrousili a znovu natřeli. A teď je máme strašně rádi.

Jsem velký milovník přiznaných cihel, zkusili jsme obouchat kus zdi, ale cihly byly nepravidelné, čas od času někde byla i jakási tvárnice, takže to jsme vzdali. Obklad červenou cihlou by zas hrozně zmenšil prostor, tak jsme se rozhodli pro bílý cihlový obklad na jednu stěnu. Všechna čest našemu zedníkovi, který na obkladu pracoval asi tři dny a trpělivě skládal jednu vedle druhé. A všechna čest mému tátovi, kterou každou cihlu objel štětečkem s bílou barvou. Díky tati.

Rozhodla jsem se nechat si na vaření plyn. Obecně je to asi třikrát rychlejší než na elektřině a já si prostě plyn na vaření zamilovala. Za varnou desku ještě plánujeme navrtat skleněnou desku, protože ač jsou cihly napuštěné kvalitní nanoimpregnací, stejně mám strach, že skrvny od oleje, špenátu, rajčat nebo kari už bysme z nich nikdy nedostali. 

Dlouho jsme přemýšleli nad tím, jaké zvolíme osvětlení. Mimo klasický IKEA lustr nad linku vyhrál industriální lustr ze staré továrny, který se nám podařilo sehnat na aukru za směšné peníze. Mám ráda mix starého a nového, věci, co mají historii a už něco zažily. 

Mimo hlavní kuchyňskou linku máme ještě za dveřmi malý ostrůvek, na kterém skladujeme všechno elektornické zařízení, které potřebujete denně k ruce, tedy vestavěnou mikrovlnnou troubu, rychlovarnou konvici, robot a topinkovač. Nevím, z jakého důvodu jsem tuhle část nevyfotila, ale každopádně je to praktická část, za kterou jsem ráda, protože spotřebiče nehyzdí krásně čistou linku. 

Odpočívací koutek ze sedačkou zůstal pořád stejný. Momentálně jsme v módu šetření, a potom pořídíme boží sedačku i s lenoškou, protože ji prostě potřebuju!